Na Kamenném vrchu jsem potkal už hodně lidí. Rozdělit bych je mohl na ty, kteří se nezastaví a kteří se zastaví na slovíčko. Slovíčkáře mohu dál dělit na ty, kteří mi přijdou regulérně vynadat, že třeba kácíme stromy, a na ty, kteří si v dobrém jdou popovídat. V druhém případě jsem se před lety setkal s neznámým starým pánem. Vyprávěl mi o Kamenném vrchu, jak ho pamatuje jako mladík, jak se tam pásly kozy a jak tam hrávali fotbal. Zíral jsem jako sůva z nudlí. Kameňák a fotbal? Podle vyprávění měl být na Kameňáku plácek, kam chodili klucí čutat. Když měli žízeň, šli se napít z pumpy.
Miluju mapy – staré, obrazové, základní, letecké, geologické, povětrnostní, vojenské. Nijak je nesbírám, jen se dívám, kochám, prohlížím a analyzuju. Díky mapám se můžu dívat, jak šel v krajině čas. Velmi děkuji Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu, který průběžně uvolňuje staré mapy. Naprosto úžasné jsou letecké fotografie z poloviny 20. století. „Létáním“ nad mapami mohu trávit třeba hodiny. Většinou si prohlížím chráněná území, hornické krajiny nebo mé rodné Šumice a jejich okolí.
Když jsem si asi před půlrokem prohlížel starý Kamenný vrch – letecký snímek z 3. 6. 1950, zarazil mě tam takový obdélníček v hlavní části dnešní rezervace. Ani jsem nad tím nepřemýšlel a hned mi bylo jasné, že se jedná o druhý zdroj pro potvrzení mé fotbalové hypotézy.
V lednu jsem dostal zprávu, že sociální síť MyHeritage otevřela svůj web a některé jinak placené aplikace jsou zdarma. Mají tam i velmi šikovnou věcičku na kolorování černobílých fotek. Kromě dalších šedesáti černobílých fotek jsem aplikací prohnal i pár leteckých snímků včetně toho, na kterém je zachycen Kameňák s fotbalových hřištěm. Změna úplně zásadní není, jdou ale viděl líp kontury a je tam určitý kontrast.
V první únorovou středu tohoto roku jsme byli na Kameňáku a uklízeli klest po lesácích; mimochodem, už se začínáme blížit cílovému stavu, který jsem si vytknul před 12 lety. Občas se za námi zastaví na kus řeči pan Hanzálek. Říkal jsem mu o tom hřišťátku, jak jsem našel fotku, obarvil jsem ji a jak jsem potkal kdysi pána, který mi říkal, že na Kameňáku hrával fotbal a hledal tu pumpu. Panu Hanzálkovi jsem ukázal i kolorovanou fotku, kterou jsem si stáhl do mobilního telefonu. „No, jistě, tady měli kluci fotbalové hřiště, to je ono,“ odpověděl mi pán, který je pověstný svým stádečkem koz.
Informace je tedy třikrát ověřena a můžeme ji považovat snad za pravdivou – na Kameňáku se odehrávaly fotbalové mače. Bližší a další okolnosti nám nejsou momentálně známé; budeme však dále pátrat. Nerozluštěnou záhadou přesto zůstává pumpa, která stávala kdesi ve střední části, směrem na jihovýchod. Pán, který pamatoval kopanou mezi konikleci, označil dokonce přibližnou polohu pumpy. Když jsme se šli podívat blíž k místu určení, byly tam dvě kovové roury trčící ze země. Co to tam je, nevíme. Snad se ještě objeví pamětník, který se za námi zastaví na kus řeči a poví nám víc. Zatím čekáme.
O autorovi: Vilém Jurek je již řadu let vedoucím úseku Péče o Přírodu Rezekvítku. Rukama mu prošly desítky hektarů moravských stepí a stovky stromů. Potkáte ho v kanceláři, v terénu, na nějaké komisi či pracovní skupině.
Fotogalerie:
