Obojživelníci na celém světě čelí v dnešní době dlouhé řadě problémů. Jedná se především o ničení biotopů, šíření infekčních nemocí, dopady klimatické změny, či negativní vliv nepůvodních organismů. Řada druhů obojživelníků je ohrožena vyhynutím a některé již bohužel vymřely. Přišli jsme tak například o oba druhy tlamorodek rodu Rheobatrachus. Tyto malé australské žáby byly naposled pozorovány v 80. letech 20. století. Jedinečný byl především jejich způsob rozmnožování, při kterém samice spolkla nakladená vajíčka a pulci se vyvíjeli v jejím žaludku. Dalším známým příkladem vyhynulého obojživelníka je ropucha zlatá (Incilius periglenes). Tato zajímavě zbarvená žába obývala malou oblast v Kostarice, naposledy byla spatřena v roce 1989, v roce 2005 byla prohlášena za vyhynulou. U těchto a řady dalších druhů obojživelníků vymřelých během posledních několika desetiletí sehrálo fatální roli plísňové onemocnění chytridiomykóza, které se lidským přičiněním rozšířilo takřka po celém světě. Citlivé druhy s malým areálem výskytu, které jsou často ohroženy i dalšími vlivy, může tato nemoc vyhubit velmi rychle. Aby toho nebylo málo, někteří obojživelníci jsou lidmi přímo pronásledováni a loveni pro maso. To je i případ největšího současného obojživelníka – velemloka čínského (Andrias davidianus).
Co se týče obojživelníků vyskytujících se na území ČR, zdají se být naše druhy žab poněkud odolnější oproti chytridiomykóze, než citlivější druhy z jiných částí světa. Větším nebezpečím může být tato nemoc pro naše ocasaté obojživelníky. V každém případě je však žádoucí dodržovat preventivní opatření a snažit se bránit dalšímu šíření infekce.
Výrazným problémem pro naše obojživelníky je ničení jejich biotopů. Často nemusí jít o zánik dané lokality, např. zavezením mokřadu a následnou výstavbou. Velkým problémem je špatná kvalita vody v rybnících a nevhodná (většinou též nadměrná) rybí obsádka. Ryby mohou obojživelníky negativně ovlivňovat predací, potravní konkurencí, či zhoršováním kvality prostředí (znečištění vody, likvidace vodních rostlin). Samozřejmě nejde o to, odstranit v zájmu ochrany obojživelníků z rybníků všechny ryby, ale aspoň některé tůně by mohly být ušetřeny zarybňovacích snah a zahradní jezírko může být mnohem zajímavější s obojživelníky než s barevnými karasi či koi kapry. Při budování a opravách vodních ploch je pak potřeba dodržovat určitá pravidla (např. sklon břehů a rozsah mělčin), aby vyhovovaly i obojživelníkům.
Ačkoliv lidské aktivity mají na obojživelníky často nepříznivý vliv, je v naší silně pozměněné krajině určitá péče o lokality často nezbytná. Okolí vodních ploch nezřídka nadměrně zarůstají dřevinou vegetací, která příliš stíní hladinu. Rybníky postupně přecházející v podmáčené louky a vyhovující, jak obojživelníkům, tak například celé řadě ptáků, jsou dnes již velkou vzácností. V člověkem neovlivněné krajině by dynamicky vznikaly a zanikaly různé vodní plochy, ať už meandrováním vodních toků, záplavami, činností bobrů či dalšími přírodními jevy. Různé druhy obojživelníků vyhledávají vodní plochy v různém stadiu vývoje. Pionýrské druhy často nenacházejí vhodné prostředí k rozmnožování a pro jejich podporu je nutné budovat nové tůně či zabraňovat zarůstání a zazemňování těch stávajících. Na první pohled destruktivní, ale pro obojživelníky často příhodné prostředí s dostatkem ploch v různých stádiích sukcese pak často představují lomy, pískovny a štěrkovny.
Lidskou činností, která je naopak pro obojživelníky velmi negativní, je budování liniových staveb (zejména silnic) a automobilová doprava, která především během jarního tahu na místech rozmnožování zahubí velké množství jedinců. Nebezpečné jsou také různé technické pasti, kam obojživelníci spadnou a nemohou se dostat ven. Pokud má vodní nádrž kolmé hladké stěny, po kterých obojživelníci nedokážou vylézt, mohou se následkem vyčerpání i utopit.
Každý z nás může obojživelníkům nějakým způsobem pomoci, ať už úpravou vlastní zahrady, zabezpečením technických pastí, pomocí při stavbě a kontrole migračních zábran u problémových úseků silnic, zaznamenáváním pozorování obojživelníků či třeba podporou opatření na zlepšení stavu krajiny.
Jiří Lojda, pracovník centra Péče o přírodu Rezekvítku a nadšený pozorovatel ptáků a obojživelníků