Úvod   >   Blog
Úvod   >   Blog

ROK OBOJŽIVELNÍKŮ: larvální vývoj

Jedním z velmi zajímavých aspektů života obojživelníků je jejich rozmnožování a následný vývoj a růst potomstva. Vývoj obojživelníků je nepřímý a zpravidla zahrnuje vodní stadia vajíčka a larvy a následnou přeměnu v suchozemskou formu.

 

Kromě mloka skvrnitého, jehož vajíčka se líhnou ve vejcovodech samice, a ta pak později rodí do vody již dobře vyvinuté larvy, kladou všichni naši zbývající obojživelníci do vody vajíčka. Čolci kladou vejce zpravidla jednotlivě, žáby v druhově typických shlucích. Po vylíhnutí mají pulci žab i larvy ocasatých obojživelníků viditelné vnější keříčkovité žábry. U pulců se však žábry brzy ukryjí do žaberní komůrky a přítomnost vnějších žaber je poté dobrým odlišovacím znakem larev čolků a mloka. Rozdílný je též vývoj končetin, kdy se pulcům žab dříve objevují zadní nohy, kdežto ocasatým obojživelníkům prvně narůstají nohy přední.

 

Larvální vývoj může trvat různě dlouho, záleží jednak na druhu, jednak na vnějších podmínkách (teplota a množství vody, dostupnost potravy). Rychlý vývoj musí mít druhy rozmnožující se v malých, rychle vysychajících tůních, či dokonce kalužích, jako například ropucha zelená, která je schopná ukončit larvální vývoj do měsíce. Naproti tomu například u larev mloků žijících v chladných vodách s nedostatkem potravy se vývoj nezřídka protáhne do dalšího roku.

 

Proces přeměny larvy do čtyřnohé formy schopné žít na souši se označuje jako metamorfóza. Tato přeměna ještě neznamená pohlavní dospělost. Po metamorfóze může trvat i několik let, než jedinec doroste do velikosti potřebné k rozmnožování. Naproti tomu u ocasatých obojživelníků se někdy můžeme setkat s takzvanou pedomorfózou (dříve označováno jako neotenie). V tomto případě nedojde k metamorfóze, jedinec však pohlavně dospěje a může se rozmnožovat. Tento jev je typický pro v akváriích chovaný druh axolotl mexický, u našich ocasatých obojživelníků je pedomorfóza vzácná.

 

Jak bylo zmíněno výše, některé druhy kladou vajíčka do míst, která rychle vysychají. I když pulci v těchto podmínkách urychlí svůj vývoj a dokáží si též vyhloubit jamky s hlubší vodou, někdy zkrátka nestihnou metamorfovat a při vyschnutí vody zemřou. Snahy o záchranu těchto pulců jsou problematické. Vzhledem k šíření závažného plísňového onemocnění chytridiomykózy Evropou jsou jakékoliv přesuny obojživelníků i na relativně krátké vzdálenosti rizikové. Jednotlivé druhy mají také specifické požadavky na vodní prostředí, přesunutým pulcům tak nemusí nová nádrž vůbec vyhovovat. Obojživelníci jsou navíc zákonem chráněni, manipulovat by s nimi tedy měli jen pověřené osoby. U ohrožených druhů jsou však chráněna i jejich stanoviště, a pokud dochází např. k ničení míst rozmnožovaní obojživelníků, je žádoucí tuto situaci řešit. Někdy může jít o neznalost a stačí upozornit původce škodlivých zásahů, v jiných případech je nutné kontaktovat orgány ochrany přírody.

 

Jiří Lojda, pracovník úseku Péče o přírodu Rezekvítku a nadšený pozorovatel ptáků a obojživelníků

 


Fotogalerie: