Úvod   >   Blog
Úvod   >   Blog

PTAČÍ ZOBY - Šplhavci a „šplhači“

Tento text bude věnován ptákům, kteří se přizpůsobili pohybu po kmenech stromů. V našich podmínkách se jedná o datlovité (patřící do řádu šplhavců) a čeledě šoupálkovití a brhlíkovití (náležející mezi pěvce). Ačkoliv jsou ve způsobech lezení po stromové kůře mezi jednotlivými druhy určité rozdíly, jisté znaky a přizpůsobení jsou jim společné. Jedná se především o ostré drápy a silné prsty, kromě brhlíka pak i o pevná ocasní pera sloužící jako opěra těla. Jelikož tito ptáci většinou vybírají potravu z kůry či dřeva, mají k tomuto účelu též různě přizpůsobené zobáky.

 

Nejvíc zástupců najdeme mezi datlovitými. U nás žije 10 druhů. Jedná se o 5 druhů strakapoudů, 2 druhy žlun, datla černého, datlíka tříprstého a krutihlava obecného. Posledně jmenovaný se v mnohém od ostatních datlovitých odlišuje. Jako jediný je tažný, netesá si svou dutinu, po kůře stromů příliš neleze a živí se především mravenci (což je typické i pro žluny, které se také často pohybují po zemi). Další druhy našich šplhavců již opravdu dělají čest svému jménu a většinou je spatříme na kmenech stromů, kde hledají potravu a vytesávají si hnízdní dutiny. Zatímco se strakapoudem velkým se můžeme setkat takřka všude, kde je alespoň nějaký strom, druhy jako datlík tříprstý či strakapoud bělohřbetý jsou vázány na určité lesní biotopy, a navíc se vyskytují jen v části naší republiky.

 

Šoupálci u nás žijí ve dvou druzích: dlouhoprstý a krátkoprstý. Jejich rozlišování je často nesnadné, neboť tělesné rozlišovací znaky nejsou příliš výrazné a navzájem si mohou imitovat i své zpěvy. Tito drobní, nenápadní ptáčci jsou takřka neustále v pohybu a než si je stačíme pořádně prohlédnout, většinou při spirálovitém lezení po kmeni zmizí na odvrácené straně stromu či mezi větvemi v koruně. Mají dlouhý, tenký zobák, kterým vybírají drobné bezobratlé z puklin v kůře. Pro hnízdění si vybírají různé škvíry ve stromech, mnohdy si vybudují hnízdo za odchlípnutou kůrou.

 

Čeleď brhlíků je u nás zastoupena jedním druhem, brhlíkem lesním. Je unikátní v tom, že dokáže po kmeni lézt i hlavou dolů. Na rozdíl od ostatních zmiňovaných druhů nepoužívá ocas k opírání a spoléhá jen na své silné nohy a drápy. Dalším specifikem brhlíka je, že si zmenšuje velikost vletového otvoru obsazovaných dutin na šířku svého těla. Používá k tomu směs hlíny a slin a pokud je vstup hodně velký, dokáže ho zazdít téměř celý. Vnitřek dutiny pak většinou vystýlá borovou kůrou. Živí se živočišnou i rostlinou potravou, kterou si někdy po způsobu strakapoudů rozklepává zobákem.

 

Pro všechny zmiňované druhy jsou důležité vzrostlé stromy. Čím starší, tím lepší, třeba i odumřelé. Brhlíkům, šoupálkům a krutihlavům můžeme pomoci i vyvěšováním hnízdních budek (pro šoupálky se používají speciální budky). Především brhlíci a strakapoudi v zimě hojně navštěvují krmítka. Datlovití na druhou stranu budováním dutin pomáhají celé řadě dalších živočichů, kteří je po vyhnízdění původních majitelů obsazují. Kromě mnoha druhů ptáků je využívají také např. netopýři, plši, či hmyz.

 

Autor: Jiří Lojda, pracovník úseku Péče o přírodu Rezekvítku a nadšení ornitolog


Fotogalerie: