Přečtěte si krátký rozhovor s Toníkem Novým, naším nepostradatelným terénním pracovníkem.
1. Jak dlouho jsi na Rezekvítku a jaké byly tvoje začátky?
Nu, na Rezekvítku nejsem zas tak dlouhou dobu jak ostatní. Nastal v minulosti moment, kdy jsem přestal počítat odpracované dny. Hrubě bych odhadoval, že mám na územích odpracováno něco kolem čtyř, spíš pěti let.
Co se týče začátků… Hele, asi jako u každého jedince, který někde čerstvě začíná. Za mě začátky byly plné nových míst, vjemů, informací, nových lidí a i postupem času přátel. Kdybych se ptal lidí, kteří byli u toho, když jsem začínal, tak by řekli, že se mě báli. Vypadal jsem přísně a nepřístupně. Nu, to jsem i teď s rozdílem, že někteří tuto šarádu prohlédli. Byl jsem zaměstnaný jako terénní pracovník a to jsem i teď, jen se k tomu nabalilo pár dalších věcí. Co mě osobně přijde zajímavé, že jsem přišel na Rezekvítek skrz úřad práce. Doteď jsem překvapený, že se tomu tak stalo. Nestává se podle mě často, že by někdo úřadem prošel a našel práci, která mu bytostně sedne hned na první dobrou.
2. Co přesně na Rezekvítku děláš?
Jednak jezdím s kolegy od území k území a snažíme se svojí špetkou přispět k tomu, aby se zachovali nějací ti vzácní jedinci, jak rostlin, tak živočichů, kteří sem tam mizí z naší přírody. Ať už je to formou jakési destrukce (sečení, kácení, aj.), tak formou budování (výsadby, žabí koridory, mokřady, atd.).
Druhak nás na územích čas od času poctí návštěvou firemní dobrovolníci, kteří opustí své přirozené prostředí a s elánem se nabídnou pomáhat. Takové dostávám do péče. Snažím se jim předat něco o Rezekvítku, smyslu naší a jejich práce na území, trošku vzdělat a zapřáhnout do práce na tom či onom území.
3. Co tě na tvojí práci nejvíc baví?
Hmm, pokud bych měl říct první věc, která mě napadne, tak největší motivátor je to, že mi dává smysl, co na Rezekvítku děláme. Jako druhé to jsou téměř instantní výsledky naší práce, kdy je vidět hned mozaika posekaných luk, nebo prosvětlení lesa, či vysvobození utlačeného stromu křovím. Nejsilnější jsou ale ty dlouhodobější výsledky, kdy se na opečovávaném území pozitivně projeví naše práce, či se tam znovu objeví druh, který vymizel.
4. Čemu se rád věnuješ ve volném čase?
Jsou dny, kdy se po náročném týdnu v práci uchýlím spíš k nějaké méně energeticky náročné činnosti. Takže spíš volím domácí prostředí, v klidu a pohodlí. Může jít o čtení, kdy nejvíc mě baví různé detektivky až fantastické, vědecko-fantastické úniky od reality. Nebo prachsprostě “zabít čas” s kamarády na počítači, kdy kolikrát to zůstane víc u konverzace než u hry samotné. Nu a v neposlední řadě tu jsou kytky v květináčích, které se snažím udržet na živu. Nejvíc pyšný jsem na stromek bobkového listu a kumquatu, kteří vypadají, že ještě pořád trpí mojí péči.
Když je té energie víc, tak rád vyrazím na procházku se svou "Africkou princeznou" Obu - německou dogou :). Nejvíc mě ale nabíjí práce na zahradě. Je to pro mě relaxace a možnost kreativně se projevit. Zahradu nemám, ale snažím se skloubit moji vizi s vizí mamky na její zahradě. Sem tam ladíme tak, že vytvoříme hezké zákoutí a jindy se doštěkáme. Taková klasika.
5. Co si můžeme představit pod tvou zahradní kreativitou?
Je to asi dost subjektivní. Něco jsou maličkosti, kdy jsem našel zálibu v osazování děravých kamenů sukulentními rostlinami a jen zírám jak jsou z ničeho schopné žít až prospívat a to rostou prakticky v kameni.
Pokud bych ale měl zmínit nějaký velký projekt, tak to bude tvorba jezírka i s potokem, tůňkami a několika kaskádami. Něco, na čem jsem se nadřel, zlomil ne jedny záda, ohl jeden kovový rýč a další dva dřevěné zlomil. Po hrubých výkopech ale už začla ta část, kdy jsem si to mohl začít užívat: budování skalek, přepadů, koryt a mezivrstev samotného jezírka. Moment, kdy se pustí voda a ono to z nějakého důvodu funguje. Jíl pomohl zacelit průtoky tak, aby voda zurčela, bublala a protékala tam, kde ji chceš mít. Třešničkou na dortu pak bylo osazení rostlinami, splnění si snu s bažinkou masožravek a samotné vypuštění zlaté ryby a pár karasů na zpestření barev v okolí.
Fotogalerie:
