Přečtěte si rozhovor s ředitelkou kanceláře Rezekvítku Terezou Žižkovou.
- Jak dlouho jsi na Rezekvítku a jaké byly tvoje začátky?
Dlouho, moc dlouho :).Zaměstnancem Rezekvítku jsem se stala v květnu 2009, ale už mnoho let před tím jsem byla členem ekoklubu Kvíčala, který fungoval pod Rezekvítkem a pak i brigádníkem. Tehdy za mnou přišel ředitel Petr Laštůvka, že hledá koordinátora aktivit jednoho projektu. Vůbec jsem nevěděla, co to obnáší a vlastně mě i ta velká zodpovědnost děsila... dnes se tomu jen směji :).Napřed jsem tuto práci s ohledem na studium odmítla, nakonec jsem se ale nechala přesvědčit. Však v nejhorším mohu odejít, říkala jsem si. Teď jsem mu vděčná a jsem hrozně ráda, že si mě vybral a dal mi důvěru. Evidentně mi důvěřoval mnohem víc než já sama sobě. Tak jsem dostala na starosti svůj první projekt a s ním i zodpovědnost, velkou zodpovědnost. Ještě teď si pamatuji, jak jsem byla každé tři měsíce, kdy se dělalo vyúčtování s projektovými partnery, vynervovaná a nevyspalá. Párkrát jsem chtěla i skončit. Zůstalo však u úvah a tento krok jsem naštěstí neudělala. V roce 2013 jsem dostala nabídku převzít ředitelské křeslo. Co? Já?! No ani omylem! To nezvládnu! Najděte někoho jiného... dobře, tak já to zkusím. Sama sobě jsem si tehdy řekla, že po roce ředitelování si sednu a udělám si takové ohlédnutí a na základě něj se rozhodnu, jestli budu pokračovat, nebo ne. Na konci února to bude 10 let, co jsem se ještě nestihla ohlédnout :).
- Co máš na Rezekvítku na starost?
Chtěla jsem prvně napsat všechno, ale zdaleka tomu tak není. Mám na starosti jen část věcí. Hodně toho řeší mí kolegové. Já zajišťuji především administrativu, koordinaci projektů (částečně i realizaci některých) a péči o mé kolegy (personalistiku). Takže většinou sedím za stolem a počítačem.
- Co tě na tvojí práci nejvíc baví?
Všechno, teď už opravdu. Samozřejmě, některé věci mě baví víc a jiné míň, ale miluji na té práci tu pestrost. Baví mě práce s lidmi, ale ráda se věnuji i "papírům". Jsem ráda, že moje práce není monotónní a že se setkávám s různými lidmi, kteří mě inspirují, že mohu s kolegy vymýšlet nové projekty a aktivity a že se dostanu i k dětem na táborech nebo výukových programech. Jsem ráda, že mohu patřit mezi ty, které jejich práce baví, naplňuje a těší se na další dny, výzvy a příležitosti.
- Čemu se ráda věnuješ ve volném čase?
No je toho víc a hodně záleží i na mé náladě a energii. Nejvíce času ráda věnuji příteli, psí parťačce Grace a kamarádům. Kromě toho mě baví drobné zahradničení včetně využívání darů přírody, rukodělné činnosti - mám menší sbírku mlýnků na kávu, z nichž některé renovuji. Velkou výzvou je teď pro mě renovace staré komody. Sem tam něco malého ušiji nebo vyrobím. Spíš ráda zkouším nové aktivity, než že bych se zdokonalovala v jedné. Teď nově se věnuji dětem v našem víkendovém klubu Lišák. Je to takový malý návrat do mého dětství, kdy jsem sama chodila do oddílu a volný čas trávila s kamarády v přírodě.
- Ráda vyrábíš také domácí dobroty, které nám sem tam nosíš do práce ochutnat, co se ti loni nejvíce podařilo?
Hmmm. Radost mi v létě určitě udělala výroba malinové marmelády a sirupu. Nikdy předtím jsem je nedělala a dopadly báječně. Aspoň nějaké pozitivum mají ty paseky na Vysočině :). A teď před Vánoci jsem byla nadšená z rumových perníčků s marcipánem uvnitř, které se mi fakt povedly. No ona kombinace perník, marcipán a rum prostě nemůže dopadnou špatně :). Při pečení jsem si vzpomněla, že si něco podobného děda kupoval, když jsem byla malá. Tak jsem to vzala jako krásnou příležitost se s ním před Vánoci potkat a podělit se s ním o můj výtvor.
Fotogalerie:
