V mohelnické pískovně se více jak rok věnujeme přírodě blízkým rekultivacím. V tomto případě to není žádné sázení stromečků a stavění oplocenek. Zakládáme tady nové biotopy, koordinujeme jejich realizaci, provádíme přírodovědný průzkum nebo děláme i takové věci, jako je likvidace invazních rostlin.
Právě rostlinné invaze mohou být problematické z důvodu jiného směřování sukcese nežli bychom chtěli. Příkladem je luční enkláva, kde se vyskytuje chráněný motýl ohniváček černočárný. Pro posílení jeho populace se plocha zrevitalizovala, osela přírodě blízkou směsí travin a bylin a nyní v sezóně probíhá první velejemná seč. Bohužel z okolí se do této plochy šíří rostlina jménem netýkavka žláznatá.
Netýkavka žláznatá je společně s netýkavkou malokvětou nepůvodním druhem (původní je u nás pouze netýkavka nedůtklivá). Dostala se k nám z východní Indie a Himalájí. V krajině se nekontrolovaně šíří, vytváří monokultury a dokáže vytlačovat původní vegetaci. To by mohlo znamenat, že námi vysetá směs by při zarostení plochy netýkavkou přišla vniveč. Proto je nutná její postupná likvidace.
Likvidace spočívá v ručním vytrhávání. Jde to dobře, protože netýkavka koření jako třeba kukuřice. Stačí mírně zatáhnout a je venku. Není potřeba žádné chemie, jen se škube po kousek kousku. Důležité je, aby rostlina nezaplodila. Znamenalo by to další příliv nových jedinců v dalších letech. Problém je často v tom, že při i při opravdu poctivém vytrhávání se občas zapomene na nějakou kytku, nebo se přehlídne. Proto je důležité počítat s likvidací, která trvá minimálně tři roky, mnohdy až pět let.
Netýkavka má tu vlastnost, že dokáže narůst opravdu vysoko. O tom se přesvědčila naše brigádnice Moana, která je postavou vysoká. Netýkavka si takto vytváří dokonalou strategii. Díky své výšce, která může být i dva a půl metru, vytváří v porostu „amplionový efekt“. Semena z rostliny mohou cvrnkat do širšího okolí, dál a dál od ohniska.