Úvod   >   Blog
Úvod   >   Blog

KomuNika - Zavčelení aneb Včely na scestí

Zavčelení je čím dál více řešeným tématem z hlediska ochrany včel a rostoucímu zájmu o včelaření. Samotná definice (tedy, co to je) je nejednoznačná. Jde o počet včelstev (společenstvo včel v jednom úlu) na jednotku plochy – obvykle na jeden hektar nebo kilometr čtvereční v určitém území (katastrální území, okres či kraj).

 

Podle studie „Monitoring úspěšnosti zimování včelstev v České republice“ Česká republika patří k jedněm z nejvíce zavčelených zemí Evropy. Na jeden kilometr čtvereční je zde umístěno v průměru 8 včelstev. V rámci tohoto výzkumu byla analyzována včelstva v letech 2015 až 2020. Vybral jsem pár příkladů z roku 2020. Nejvíce zavčeleným katastrálním územím v Brně jsou Bohunice (47,1 včelstev na km2), vysoké číslo má Jundrov (36,9) nebo Holásky (30,6). Zajímavé číslo má území Brno Město (28,5), Černovice jsou slabší průměr (8,1). Šumice, odkud pocházím, jsou také nečekaná slabota (10,9). Kousek od Šumic ale leží téměř zaniklá obec Maršov, kde mají 84,7. Přes kopec je místní část obce Bílovice – Včelary, kde je číslo 91,7 včelstev na kilometr čtvereční.

 

Úbytky včel?

Počty včelstev nejsou v rámci ČR rovnoměrné. Na webu o monitorování včelstev se dočtete o nejméně a nejvíce zavčeleném regionu. Uveden je také jeden komentář: Vysoká hustota zavčelení má pozitivní vliv na dostatečné opylení hospodářských i divokých plodin, na druhou stranu ale také vede ke zvýšenému riziku přenosu nemocí mezi včelstvy. S tímto rizikem musejí včelaři počítat hlavně v létě, kdy může gradovat napadení včelstev parazitickým roztočem Varroa destructor. Připomínám jen, že Varroa je kleštík zhoubný, který je uveden v invazním seznamu (tzv. Black-listu) na předních místech druhů s největším rizikem.

Nebezpečím pro včely mohou být i další viry a bakterie. Strach měl dokonce i neznámý včelař z vlh pestrých („moravských papoušků“), které jsou známé jako žrouti včel. Proto neváhal a pomstil se jim tak, že zalepil nory i s vajíčky a vylíhlými mláďaty montážní pěnou (reportáž zde).

Ohrožením pro včely mohou být chemické postřiky, obecně pesticidy. Přímé ohrožení jsou insekticidy. Nedávno byly zakázány tzv. neonikotinoidy, které poškozovaly včely i různá vývojová stádia. Velký problém řešíme u porostů bohatě kvetoucích invazních druhů, které potřebujeme ošetřit. V herbicidech je obsaženo smáčedlo, které má za úkol lepší vstřebávání účinné látky. Jestli postříkáme klejichu v květu a zároveň pasoucí se včely, je to fatální pro oba druhy. U klejichy je to dobře, u včel špatně. Postřik, když jsou přítomny včely, neprovádíme. Především se řídíme zákonem o rostlinolékařské péči č. 326/2004 Sb. (§ 51) a vyhláškou 327/2012 Sb. o ochraně včel (…) při použití přípravků na ochranu rostlin.

 

Nadbytky včel

Jak zpívá kapela NůŽ v písni Včely: „V dálce vidíme květy // a na květech včely // které mají tu zvláštní vlastnost, že jsou užitečné.“ O pozitivech včel není sporu. Ovšem druhou stranu mince můžeme popsat slovy doc. Roberta Tropka, který se opylovateli zabývá: „včely přeceňujeme“.

Včely mají také tu zvláštní vlastnost, že jsou více či méně agresivní a svou pilnou prací z daného prostoru vytláčí ostatní opylovatele. To je první problém. Druhý oříšek je v tom, že včely svým usilovným sběrem pylu a nektaru ničí květy (rozkousávají, provrtávají, dokonce je trhají) až tak, že nezbyde na ostatní (zároveň často zničí pestík, z kterého se pak nevyvine plod). Třetím nešvarem je, že včely neopylují všechny druhy květin. Proto když jsou v dané lokalitě potlačeni nebo z lokality přímo vytlačeni ostatní opylovači (čmeláci, motýli, pestřenky, samotářky), nejsou pak opyleny druhy, které včely nerady.

 

Problematika a přeceňování včel je spletitá a vydala by na delší článek. Proto doporučuji pro hlubší získání informací přečíst si výše uvedený rozhovor a také zhlédnut přednášky doc. Tropka. Kromě toho, že budete koukat a poslouchat s otevřenou pusou, dozvíte se mnoho dalšího. Třeba i to, že umisťování včelstev v blízkosti zvláště chráněných územích a jejich ochranných pásem je nežádoucí a jedná se prakticky o intenzivní (zemědělské) hospodaření, což je v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny.

 

Nic by se nemělo přehánět – ať už početně nebo tak, že budeme cpát včely na všechny střechy světa. Je to jako se dřevinami. Někde je citelně potřebujeme, například na dlouhých širých lánech, někde je stromu až moc a jejich další a další sázení na místa, kde jich je už moc, hraničí s obsesí nebo drzým kalkulem.

 

Vilém Jurek, vedoucí  Centra péče o přírodu Rezekvítku


Fotogalerie: