Po děštivém a průtržném počasí udeřila horka. Proto je teď více než jindy důležité nezapomínat na mladé stromky, především se závlahou. Provést zalití stromů není snadné a mnozí závlaháři dělají chyby. Proto jsem si na léto připravil pár tipů a rad, jak správně zalévat stromy.
Zálivky se provádí především po dobu povýsadbového šoku a jeho doznívání. Délku šoku lze orientačně stanovit jako 1 rok na každých 8 cm obvodu kmene. Oslabení stromu může trvat i několik let po výsadbě. Proto se počítá se zaléváním pod dobu minimálně tří až pěti let. Cílem je, aby strom dostatečně prokořenil, našel si vlastní cestu k vodě, usadil se a stabilizoval v zemi.
Intenzitu a okamžik zalévání přizpůsobujeme mnoha proměnným – aktuálnímu průběhu počasí, podmínkám stanoviště (výslunný svah, niva, písčiny, jíly, kamenité půdy), velikosti vysazeného stromu, termínu provádění výsadby (např. jarní výsadby vyžadují vyšší zálivku), druhu dřeviny atd. Pro stanovení zálivky sledujeme předpověď počasí sedm dní dopředu. Vhodné je využívat meteorologické aplikace (např. Aladin, Yr.No, Windy, MeteoPress) a alespoň tří z nich si srovnat. Nepřímo platí, že zaléváme ve chvíli, kdy více jak pět dní nepršelo a teplota byla nad 25 °C.
V prvním roce po výsadbě počítáme až s 8–10 zálivkami během vegetačního období (březen až říjen). Dokonce v některých letech jsme dělali ročně i 12 zálivek (Zažili jsme však i roky, kdy zálivek bývalo méně jak šest, nebo jsme dokonce nezalévali vůbec, a stromy jsou dnes vitální. Zlomový byl v tom rok 2015, kdy se musely zálivky začít navyšovat.). V dalších letech závlahy postupně snižujeme, aby si stromy nezvykaly na umělý přísun vody. Druhý rok uděláme jen 6–8 zálivek, ve třetím roce provedeme 4–6 zalití, v dalších letech podle potřeby.
Dospělé stromy a keře se zpravidla nezalévají. Výjimku tvoří dřeviny, které prošly radikálním řezem nebo u kterých došlo k porušení kořenového systému (výkopy). Abychom efektivně zalili velký strom, musíme použít stovky litrů vody. Zalévání stromů vodou s PET láhve je něco jako k plivnutí do moře.
Po výsadbě a v prvním roce péče se provádí zálivka v oblasti kořenové systému, respektive do závlahové mísy. V dalších letech se zóna zalévání posunuje dál a dál od kmene stromu tak, aby se kořeny stimulovaly k růstu do prostoru a netočily se na jednom místě. U vzrostlých stromů zálivku děláme na úrovni v periferie koruny. Lití vody přímo ke kmeni nedává smysl. Dřeviny sají vodu především přes kořenové vlášení, které je na koncích kořenů.
Důležité je neprovádět více zálivek, než je nezbytně nutné. Dřeviny si snadno zvyknou na neustálý přísun vody. V případě náhlého zastavení jsou stromy náchylné a stresované nedostatkem vody. Není ani vhodné provádět z výsadbového prostoru „rýžoviště“. I v tomto případě jsou dřeviny labilní nebo rovnou hynou uhnitím kořenů. Proto je zásadní, abychom před zalitím otestovali vlhkost půdy. To lze provést snadno strčením prstů do zeminy. Pokud cítíme blatíčko, není důvod zalévat.
Platí, že čím větší strom, tím více vyžaduje zalévání. Dá se říct, že pokud není stoprocentně zajištěna možnost pravidelné a dostatečné závlahy, volí se k výsadbě nižší stromky, které zvládnou menší intenzitu i množství zalévání. U většího sadebního materiálu dochází k přísuškům a prosychání korun. Chápu, že velký strom je na místě hned a plní svou funkci do roka a do dne, jenže nic není zadarmo. Velký strom si vybere daň v podobě vyšších nároků na vodu.
Pro stanovení množství vody při jedné zálivce jsme vymysleli zalévací pravítko, které nám orientačně určí počet litrů na jedno zalití. Zpravidla by vody nemělo být víc ani míň. Je nutné upozornit, že v dalších letech množství vody na jednu zálivku adekvátně navyšujeme v závislosti na zvětšování průměru kmene. Za pět let dokáže strom hezky povyrůst a má bezesporu jiné nároky než ihned po výsadbě.
Samotná aplikace vody je neméně důležitou součástí. Zálivku děláme nejlépe ráno nebo večer. Proud vody by neměl být silný, aby nedocházelo k vyplavování nebo rozstřikování zeminy. Voda musí pomalu vsakovat a proniknout ke kořenům v celém prostoru výsadbové jámy. Opět připomínáme, že by se nemělo jednat o bažinu, zásadní je provlhčit kořenový systém.
K zálivkám se používá například čerpaná voda z rybníků, vrtů, studen nebo zachycená voda v retenčních nádržích. Používání pitné vody je možné, ale měli bychom zvážit cenu. Nežádoucí je použití vod ze starých jímek, silážních jam, kaluží, tůní, slitků v různých barelech, z čistíren odpadních vod nebo šedé vody (světe div se, ale opravdu mnozí jímají vodu z praní, mytí rukou a používají ji na zalévání).
Pro šetření s vodou a lepší vsakování vody ke kořenům je optimální vytvoření zálivkové (závlahové) mísy (viz obrázek). Jedná se prstenec nebo čtvercovou hrázku v místech nad výsadbou jámou. Tvarem připomíná mísu. Velikost zavlažovacího prostoru se odvíjí od velikosti kořenového balu a průmětu koruny s přidáním deseti procentního přesahu směrem ven. Mísa je tvořena hrázkou ze zbylé zeminy po výsadbě a drnů. Vysoká je nejlépe 8 až 10 cm. Plocha mísy se vhodně obsype mulčem (pozor, nesmí se přihrnout kmínek).
Zálivková mísa se ručně pleje několikrát do roka. Každoročně v rámci následné péče je potřeba mísu rozrušit, postavit ji znova a ve větším rozsahu. Potřebujeme, aby kořeny prorůstaly do plochy, nikoliv aby se soustřeďovaly v oblasti závlahové mísy.
Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o Přírodu Rezekvítku