Úvod   >   Blog
Úvod   >   Blog

KomuNika: Smutno na hřbitovech

Zadávám do Google slovo „hřbitov“. První dvě řady obsahují devět fotek a na sedmi fotkách hřbitovů jsou túje (thuje nebo také zeravy). Ostatní dvě fotky tvoří výjev z židovského hřbitova, kde je břečťan a nějaká lípa, a americký hřbitůvek ve státě Wisconsin, kde pro změnu nejsou stromy žádné.


Tu a tam se mě někdo zeptá, proč jsou na hřbitovech samé túje? Většinou odpovídám mou vlastní úvahou, protože nevím, jak se to přesně má. Když jsem zkoušel pátrat, nedopátral jsem se rozumného zjištění. Nevěděla ani oslovená zahradní architektka. Zahradní praxe bere zeravy tak nějak a priori – ze zvyku, ačkoliv se neví, kdo to začal.


Má úvaha je – túje jsou zelené celoročně a nemají masivní opad, který by znečišťoval náhrobky. Odpadá problém s tunami listí, které se jinak povaluje po náhrobcích a čeká se na dušičky, kdy přijdou příbuzní a hrob uklidí. Kořeny tújí jsou mělké a nenadzvedávají hroby. Rychle rostoucí zeravy navíc
rychle ozelení prostor.


Obliba tújí je ale nevídaná i mimo hřbitovy. Osazuje se kdeco – dvory, zahrady, předzahrádky, humna, hřiště, příjezdové cesty. Změna v myšlení neexistuje. Marně jsem kdysi přemlouval kamaráda, ať si kolem plotu nedává zeravy, protože je to pro mnohé z nás velký kýč.


Túje jsou smutné stromy a už tak smutné hřbitovy dohání k pláči. Rychlý růst může být problém, protože mezi pomníky se během několika let tyčí obrovská stromiska, která jsou nestabilní a mohou každou chvíli spadnout. Navíc mají docela nepříjemný odér. Říká se "sto lidí, sto chutí", v tomto případě "sto lidí, sto vůní". Typickou vůni dělá alkaloid thujon, který je jedovatý. Možná se vám někdy stalo, že jste se škrábli větvičkou túje. Škrábanec pěkně napuchne a bolí to. Teď si vezměte, že sníte snítku zeravu nebo si z jehličí uděláte čaj.

 


K hřbitovnímu kvítí často patří stejně temné a jedovaté tisy, kožovité rododendrony, borovice černé s masivním opadem tuhých jehlic, proplétající se břečťany a plaménky, pichlavé smrky nebo smuteční vrby bouchající do náhrobků. Trošku se výběr sice zpestřil, ale stejně... Existují i třešně, javory, lípy, duby, břízy, kaliny, hlohy, dříny.


Zeleň na hřbitovech je jako jakákoliv jiná v parcích nebo v uliční výsadbě. Určitě by návštěvníci ocenili veselejší barvy. Třeba teď na podzim by se to mohlo hemžit barevností listí od červené do žlutava. Osvěžit prostor lze i plody (šípky, bezinky, hložinky, dřínky, trnečky nebo bobule kaliny).


Pokud lpíme na pietě, dřeviny nebo travnaté plochy nejsou tím zásadním prostředkem. K pietě patří především úcta k místu a zesnulým. Stačí, aby se na hřbitově nehlučelo, nejezdilo se tam zbytečně auty a nekradly se lucerničky.


Fotogalerie: