Úvod   >   Blog
Úvod   >   Blog

KomuNika - Prosincové dodělky

Prosinec je pro mě opravdovou dobou pohody. Když odmyslím nákup vánočních dárků, které tradičně nakupuji na poslední chvíli, je poslední měsíc v roce doba, kdy se už nic moc neděje. Práce v terénu jsou hotové, předané. Spoustu jiného si necháváme na leden. Co je kouzelné na prosinci, jsou dodělky. Nejde o nějaký druh cukroví nebo pochoutky z medových pláství. Jsou to drobné, miniturní, marginální činnosti v terénu. Na spousty míst se vracíme, protože se tam nestihlo něco doříznout, spálit, dosekat, sklidit, uklidit, pokopat atd. Na Hádecké planince zůstala hromada, Pod Oříšky se nestihly ořezat hlavy na vrbu. V lomu v Mokré chceme ještě dodělat miniaturní lokalitku, kterou nazýváme Skalka. Je to jeden z posledních zachovalých výchozů vápenců - tak nějak vypadala krajina před těžbou. 

 

Na sklonku roku už není moc kam spěchat; leda na ten nákup dárků a chytit zaručenou dobu 13:30 až 15:15, kdy je město téměř poloprázdné. Město a příroda, dva rozdíly. V terénech je opravdový klid. Je čas si projít lokalitu a bilancovat. Nespěcháme, vzpomínáme. Občas někde zašvitoří drozd kvíčala, zanadává sojka, ale to je tak asi ve stručnosti této KomuNiky všechno.


Pak se přehoupne půlka prosince. Kolegové si většinou vybírají dovolenou. Celý rok jeli jako Mustela putorius furo a zaslouží si, jak praví klasik: voraz. Já se ještě nadechnu a strávím čas za stolem a zabilancuji v papírech. Mnoho let si vedu evidenci, co se kde dělalo, kolik se toho posekalo, kolik bylo lidí, kolik přišlo dobrovolníků, kolik pozitivních ohlasů se nám dostalo.

 

Definitivností je večírek našeho úseku. Jeho historie je spojena právě s dodělky. Vzniklo to na Kamenném vrchu v roce 2015, kde jsme potřebovali spálit pozůstatky starého seníku, který toho léta něco zapálilo. U té příležitosti se potkali brigádníci a bývalí kolegové. Tradice vánočního pálení nebo jak se vžilo spalování pokračuje dodneška. Potkávají se tu doslova generace. Setkají se lidé, na které se jen vzpomíná ve veselých příhodách. Občas se stane, že přijde někdo, kdo opravdu existuje (přitom to není Ježíšek nebo kouzelník). I tato setkávání jsou jeden velký dodělek, kdy se potřebujeme rozloučit se starým rokem, shrnout to všechno u sklenky svařáku či tradičního Vilémova grogu.

 

Přeji všem krásný advent, který nedodělané uzavře, aby mohlo příští rok něco nového začít...

 

Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o Přírodu Rezekvítku


Fotogalerie: