Úvod   >   Blog
Úvod   >   Blog

KomuNika: Poslání

„Proč chráníš žáby, stepi, památné stromy, lomy a koniklece?“ ptají se mě často.
Většina mé práce se odehrává v terénu. Činnosti jsou to rozličné, náročné na fyzično i psychiku. Jak už jsem psal v minulé Komunice, je to práce každý rok od ledna do prosince, za každého počasí. Mohlo by se zdát, že je to rutina, ale pořád nacházím něco nového a vidím tam venku posuny k lepšímu. I přesto mě má práce baví; jak je to u kolegů, nevím, museli bychom se jich zeptat. Kdyby mě to nebavilo, dávno bych hledal jiný job a jsem tisíckrát jinde.


Mám štěstí, že dostávám odměnu za to, co mě baví. Na druhou stranu to s sebou nese oběti. Sektor, kam spadá obor ochrany přírody, je dlouhodobě podfinancovaný a nedá se v něm příliš zbohatnout. Nelze se divit, že dnes v profesionálních pozicích zůstávají opravdu ti, kteří nemají vidinu zlatého pokladu.


Bohužel v našich kruzích ubývají lidé a ochranářský management nemá kdo dělat. Samozřejmě, na sociálních sítích a v mediích čteme o úspěších ochranářských skupin z celé republiky. Avšak to jsou to střípky, které mi připomínají verše K. H. Borovského:

Ale svět je pořád stejný 

lidé ho nezmění:

plivni si stokrát do moře,

ono se nezpění.

Přitom v oblasti ochrany přírody je pořád co vymýšlet. Objevují se nové druhy, původní naopak zanikají a je potřeba je zachraňovat, nabízí se mnoho možností obnovovat biotopy, které nám mizí před očima i pod nohama. Zůstávám, protože by nás bylo o člověka méně.


Kdysi pro krajský úřad zpracoval velký ochránce přírody Josef Martiško (1958–2012) metodiku pro provádění managementových opatření. V úvodu se zmiňuje, jaké by měl mít ochranář předpoklady. Pan Martiško k tomu poznamenal: Především by měli tuto práci brát jako poslání a nikoliv pouze jako zábavu, čas trávený v přírodě nebo finančně zajímavou zakázku. Tuto větu si budu vždy pamatovat. Je to také odpověď na otázku na začátku tohoto zamyšlení.


Fotogalerie: