Úvod   >   Blog
Úvod   >   Blog

KomuNika - Kapesní jedle

Pocket fir tree do každé domácnosti

Naše původní jedle bělokorá patří mezi klenoty lesa. Nikdy ale nebyla hlavní dřevinou, ačkoliv se podle ní nazývají různé typologické jednotky. Máme jedlobukový a smrkojedlobukový vegetační stupeň. Podle profesora Zlatníka u nás nalezneme jedlové dubové bory (Querci-pineta abietina) či smrkové jedlové doubravy (Abieti-querceta roboris-piceae). Fytocenologie pak má třeba Fagion sylvaticae (květnaté bučiny a jedliny) anebo Luzulo-Fagion sylvaticae (acidofilní bučiny a jedliny).

Jedle tvoří asi procento z celkové skladby dřevin. Příčiny malého zastoupení jsou především dva. Ve srovnání se smrkem jedle roste velmi pomalu. Proto se při pěstění lesa již od 19. století maximálně upřednostňuje smrk, který roste zkrátka rychleji.

Druhým problémem je zvěř. Jedle není na dnešní masivní přezvěření přizpůsobena. Semenáčky a sazenice jsou permanentně okousávány a mají problém odrůstat. Mladé stromy do deseti let srnec často loupe nebo vytlouká.

Jedle většinou roste v krytu rychleji rostoucích dřevin – pionýrských druhů (břízy, jeřáby, osiky) nebo již zmíněného smrku. Pořádně začíná růst až mezi patnáctým a dvacátým rokem. Jakmile dospěje, to pak zase roste, roste a roste, a pak se jí říká královna lesa. Důkazem může být největší exemplář u nás Jedle Vévodkyně. Najdeme ji v údolí Bílé Opavy. Obvod jejího kmene činí 450 cm, výška dosahuje 44 m, věk má mezi 180 až 203 lety.

 

Na jedli si vzpomeneme často jen o Vánocích. Během roku na ni běžný člověk jen tak nenarazí v lese, nebo mediích. A ani o Vánocích to není tak žhavé. Namísto původní bělokoré jedle se dnes kupuje spíše jedle kavkazská či obrovská z plantážových chovů.

Před mnoha lety započala v Brně tradice vánočních jedliček v květináčích. Namísto řezaných stromečků se prodávají – živé, původní, jedle bělokoré. Nejsou velké, že se jimi zaplní celý pokoje od podlahy ke stropu, ode zdi ke zdi. Jsou to takové pocket fir trees – kapesní jedličky. Po Vánocích nemizí v popelnicích, nezůstávají uvízlé ve starých klepačích za domem, nekončí v zoo ve spárech sloních chobotů, nedávají se do krabic (v případě umělohmotného stromečku).

Jedličky v květináčích se po Vánocích nevyhodí a prakticky se využijí. Na jaro putují zpátky do lesa na společné výsadbě. Jednou míří do lesů Lesů města Brna, jindy se sází na území Školního lesního podniku Mendelovy univerzity.

 

Bylo by krásné, kdyby tradice vánočních jedliček trvala tak dlouho jako Těsnohlídkův Vánoční strom republiky, který letos slaví 100 let. Jedli musíme navrátit do našich lesů i myslí. Sice to půjde „jedlovitě“ pomalu, ale přeci. Třeba se nám podaří jednou dosáhnout přirozeného zastoupení jedle bělokoré v našich lesích.

Uhádnete, kolik je to procent?

 

Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o Přírodu Rezekvítku


Fotogalerie: