Začátek léta. Teploměr ukazuje přes třicet stupňů a na sociálních sítích se objevuje tradiční debata „proč sekají trávu v takovém vedru?“ Následují telefonáty, stížnosti i vášnivé diskuse. Jedni tvrdí, že sekat za horka je barbarství, druzí nechápou, proč by se tráva sekat nemohla. Pravda je jako obvykle někde uprostřed. A překvapivě nejde ani tak o samotnou sekačku, jako spíš o to, co se s trávníkem děje před sečí a hlavně po ní.
Trávník není zelený koberec
Trávník často vnímáme jako něco mezi kobercem a podlahou. Když povyroste, zkrátka se poseče. Jenže tráva, jako je bojínek, kostřava, jílek nebo srha, je živá rostlina. Přes listy získává energii ze slunce (tzv. fotosyntéza), hospodaří s vodou a neustále obnovuje svá pletiva.
Když trávník posečeme, část této „solární elektrárny“ mu odebereme. Za příznivých podmínek si s tím poradí poměrně rychle – velice rychle doroste. Pokud ale po seči nastoupí několik dnů tropických teplot a bez deště, regenerace se výrazně zpomalí. Proto není nejdůležitější teplota v okamžiku sekání. O stavu trávníku často rozhodují následující dny.
Může být ráno příjemných dvacet stupňů a trávník se seče bez problémů. Pokud ale odpoledne přijde třicítka a následuje týden sucha, dostává se porost do stresu. Naopak stejná ranní seč při dostatku vláhy a následném mírnějším počasí nemusí představovat téměř žádný problém.
Tráva nemá horko ráda tak, jak si myslíme
Možná to zní překvapivě, ale většina běžných trav v českých trávnících není milovníkem tropů. Nejlépe prosperují při mírnějších teplotách. Jakmile se vzduch dlouhodobě ohřívá nad 25 až 30 °C, tráva hůře získává energii, ale zároveň jí více spotřebovává na vlastní fungování. Jednoduše řečeno začne více utrácet, než vydělávat. Právě proto bývají dlouhé vlny veder pro městské parky, sídlištní trávníky i zahrady tak náročné.
Když trávník zežloutne, nemusí být mrtvý
Mnoho lidí při pohledu na žlutý trávník propadá panice. Ve skutečnosti však tráva neumírá, ale pouze přechází do úsporného režimu. Odborně se tomu říká letní dormance. Rostlina výrazně omezí růst, šetří vodou a energií a čeká na příznivější podmínky. Nadzemní část může zežloutnout až zhnědnout, ale kořeny zůstávají živé. Jakmile přijde déšť a ochlazení, trávník se často během několika týdnů znovu zazelená. Je to skutečně velmi chytrá strategie přežití. Problém nastává tehdy, když do tohoto období vstupuje tráva oslabená – například po velmi nízké seči.
Opravdu existuje magická hranice 26 °C?
V debatách o sečení se často objevuje číslo 26. Někde se uvádí jako doporučená hranice pro omezení seče, jinde se s ní pracuje v souvislosti s ochranou zdraví pracovníků při fyzicky náročných činnostech.
Jenže příroda nefunguje podle kulatých čísel. Neexistuje okamžik, kdy je při 25 °C vše v pořádku a při 26 °C nastane katastrofa. Hranice 26 °C je především praktické doporučení. Od této teploty začíná rychleji růst riziko přehřátí pracovníků, vysychání půdy i zhoršené regenerace trávníku.
Je proto lepší vnímat ji jako orientační ukazatel než jako přísný zákaz. Ostatně meteorologové označují za letní den teplotu od 25 °C a za tropický den teplotu od 30 °C. Právě odtud pravděpodobně pochází řada zjednodušených pravidel, která se v průběhu let rozšířila.
Největší problém není vedro. Je to příliš nízká seč.
Když se mluví o sečení během veder, často mezi prsty a vášněmi uniká jedna zásadní věc. Mnohem větší problém než samotná teplota bývá výška seče. Trávník posečený na tři centimetry reaguje na horko úplně jinak než trávník ponechaný na šesti nebo sedmi centimetrech.
Vyšší porost lépe stíní půdu, omezuje odpařování vody, chrání kořeny před přehříváním a ponechává rostlinám více listů pro tvorbu energie. Proto odborníci doporučují během léta zvýšit výšku seče a nikdy neodstranit více než přibližně třetinu výšky porostu najednou. Jinými slovy: trávník není vojenský sestřih. V létě mu trochu delší „účes“ prospívá.
Jak se na to dívali naši předkové?
Zajímavé je, že senaři, trávaři, sedláci nebo pastevci před sto lety žádné teploměry nepotřebovali. Louky se sekaly tehdy, když byla tráva připravená, nepršelo a bylo dost lidí na práci. Odpolední teploty přitom často přesahovaly třicet stupňů. Rozhodující nebylo konkrétní číslo na teploměru, ale stav porostu, množství vláhy v půdě a zkušenost hospodáře. To samozřejmě neznamená, že bychom měli ignorovat dnešní poznatky. Spíše nám to připomíná, že příroda je složitější než jedna univerzální teplotní hranice.
Co funguje v praxi?
Řešením není přestat sekat úplně. Stejně tak není rozumné sekat všechny plochy stejně bez ohledu na počasí.
Mnohem lepší je přizpůsobit péči aktuálním podmínkám. Ideální je sekat přednostně ráno, během veder ponechávat vyšší strniště a vyhnout se radikálnímu zkrácení porostu před očekávanou vlnou horka. Na méně využívaných plochách se osvědčuje mozaiková seč, kdy se část porostu ponechá delší.
Takový přístup prospívá nejen trávníku. Delší a mozaikovitě sečené porosty lépe zadržují vláhu, poskytují úkryt hmyzu a dalším drobným živočichům a často vyžadují i méně intenzivní údržbu.
Města tak nemusí vybírat mezi dokonale vyholeným trávníkem a neprostupnou džunglí. Existuje i rozumná střední cesta.
Méně emocí, více porozumění
Možná tedy není nejdůležitější otázka, zda je venku 25, 26 nebo 30 °C. Důležitější je něco jiného – kolik vody je v půdě, jak vysoko se seká a jaké počasí přijde v následujících dnech.
Pokud po ranní seči nastane několik tropických dnů bez deště, bude se trávník obnovovat pomaleji. Pokud má dostatek vláhy a horko trvá jen krátce, zvládne se s posečením vyrovnat bez větších problémů. Proto není letní sečení otázkou jednoduchého zákazu. Je to otázka zdravého úsudku.
Jakmile toto pochopíme, přestane být letní sečení ideologickým sporem a stane se tím, čím by mělo být od začátku – rozumnou péčí o zeleň v době, kdy jsou naše léta stále delší, sušší a teplejší.
Poznámka neméně důležitá: proč vlastně chceme anglický trávník?
Mnozí z nás znají pojem „anglický trávník“. Není náhodou, že svůj název získal právě podle Britských ostrovů. Tamní oceánské klima je po většinu roku vlhčí, mírnější a bez dlouhých období extrémních veder, která jsou typická pro střední Evropu. Historicky navíc nízký porost pomáhala udržovat pastva ovcí, která trávníky nejen spásala, ale zároveň i přihnojovala.
Pastevci dobře věděli, že aniovce nesmějí trávu vypást až na zem, protože příliš vypásaný porost ztrácí schopnost regenerace stejně jako trávník posečený příliš nízko.
To, co dnes obdivujeme kolem hotelů, reprezentativních budov, golfových hřišť nebo fotbalových stadionů, je vlastně moderní a technicky podporovaná verze anglického trávníku. Takové plochy bývají pravidelně zavlažovány, přihnojovány, provzdušňovány a často i dosévány speciálními travními směsmi. Právě díky tomu si mohou dovolit zůstat sytě zelené i při velmi nízkém střihu.
Většina městských trávníků ale funguje za úplně jiných podmínek. V době letních veder a sucha se řada porostů dostává do podmínek, které připomínají spíše suché louky nebo stepní trávníky než zavlažované golfové hřiště. Pokud bychom chtěli všechny městské trávníky udržovat trvale zelené a krátce střižené, museli bychom je pravidelně zavlažovat.
A tady přichází jednoduchá otázka. Máme dostatek vody, energie a veřejných prostředků na to, abychom během suchých let zalévali každý trávník v každé ulici?
Pravděpodobně ne. Proto bude stále důležitější přizpůsobovat péči místním podmínkám. Neznamená to rezignaci na údržbu. Znamená to hledat rozumnější způsoby hospodaření s vodou a zelení. Vyšší výška seče, mozaikové kosení, ponechávání části porostu delšího nebo větší využívání druhově pestřejších trávníků jsou jednoduchá opatření, která pomáhají trávě lépe zvládat horko a sucho.
Možná je tedy načase přestat se snažit dělat z městských trávníků golfové trávníky. Místo toho se můžeme naučit vytvářet trávníky, které budou dobře fungovat v podmínkách jižní Moravy, Polabí nebo Prahy. Trávníky, které nebudou krásné navzdory klimatu, ale právě díky tomu, že se mu přizpůsobí.
Vilém Jurek, vedoucí Centra péče o přírodu Rezekvítku
Článek vyšel v rámci projektu Dobrovolně pro přírodu finančně podpořeného Jihomoravským krajem a statutárním městem Brnem.