Duben je tradičně obdobím natírání plotu „kolem“ rezervace Kamenný vrch. Kameňák je patrně jediné chráněné území stepního typu u nás, které je ohraničeno plotem. Plot má délku 1 427 m. Paradoxní na plotu je, že nekoresponduje s hranicí přírodní rezervace (ta je několik metrů mimo plot) a neobepíná celou rezervaci (v lesní části při severní hranici plot není, oplocení není ani v jižním a západním cípu).
Plot vznikl proto, aby se zamezilo vjezdu automobilů do území a aby lidé nesypali dovnitř odpad. Tyto ochranářské funkce přetrvávají, navíc plot výrazně usměrňuje návštěvnost. Do rezervace se vstupuje koordinovaně brankami a nechodí se odkudkoliv, čímž by se definitivně zdupaly okrajové části, kde se drží poměrně hodně konikleců velkokvětých i lučních.
Každý rok natřeme část plotu. Nejvíce jsme toho stihli v roce 2017, kdy jsme natřeli rekordních 596 m. Prakticky jsme se dostali na úplný konec od Myslivny a v roce 2018 začínali od Kohoutovic. Na základě toho často přirovnáváme natírání plotu k natírání mostu Golden Gate Bridge v San Francisku. Za čtyři roky se nám povedlo od pomyslného začátku natřít 465 m, z čehož se jen letos udělalo 205 m. Moje první natírání proběhlo v roce 2010. Začali jsme na přibližně na šest set patnáctém metru směrem od Prahy. V tuto chvíli mi k osobnímu konci směrem k Brnu chybí nějakých 150 m.
Nejsem to ale jen já, kdo by natíral, brousil, škrábal, klepal, kopal, řezal či sekal. Na údržbě plotu se vystřídaly stovky dobrovolníků, studentů, brigádníků a členů Rezekvítku. Počet odpracovaných hodin ani nemyslet. Je to kolektivní práce a bez všech těch ručiček bychom to sami nenatřeli, ba ani neobrousili a nevyčistili. Kromě lidské práce se spotřebovalo kvantum typické červené barvy, litry ředidla S6006, stovky štětců, nespočet ocelových kartáčů a metrů smirkového papíru.
Plot stále slouží svému účelu očividně díky každoroční údržbě. Kdybychom ho nechali být, jak nás nabádají někteří spoluobčané, plot by už zrezivěl a začal se rozpadat. Pak by možná padla otázka, kdo to uklidí? A na to ani radši nemyslet... život, plot a natírání jde dál.
O autorovi: Vilém Jurek je již řadu let vedoucím úseku Péče o Přírodu Rezekvítku. Rukama mu prošly desítky hektarů moravských stepí a stovky stromů. Potkáte ho v kanceláři, v terénu, na nějaké komisi či pracovní skupině.
Fotogalerie:
