Důležitou součásti problematiky invazních druhů je jejich sledování. Bez toho bychom nemohli vědět, kde se daný druh vyskytuje, kolik ho kde je a také bychom nemohli aktivně řešit jeho likvidaci.
Při sledování se zaměřujeme buď na konkrétní druh a jeho populace, nebo na více druhů, např. ty z unijního seznamu, které se vyskytují v daném území. Základem sledování je mapování a následný monitoring. Rozdíl mezi nimi je uveden v následující tabulce.
| Mapování | Monitoring | Sledování |
| aktuální rozšíření druhu/ů a velikost populace jednorázový průzkum |
pravidelné a dlouhodobé sledování stavu populací podchycení změn v rozšíření |
mapování + monitoring |
Základní parametr – druh a jeho vliv
První, co potřebujeme před mapováním vědět, je druh nebo to jsou druhy, s kterými máme tu čest. Pro naši oblast existuje řada zdrojů, kde jsou uvedeny problematické druhy. Jedná se například o tyto seznamy invazních (a expanzivních) druhů:
- Katalog nepůvodních rostlin ČR (Pyšek et al. 2022);
- Černý, šedý a varovný seznam nepůvodních druhů (Pergl et al. 2016);
- Katalog druhů živočichů cizího původu v České republice (Šefrová, Laštůvka 2005);
- Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR (Mlíkovský, Stýblo 2006).
V neposlední řadě je to Seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii, kterému se říká také "unijní seznam". Zde je ten užší okruh asi těch horších „nejhorších“. Velmi hezky je rozvedený přístup Černého, šedého a varovného seznamu. Zde jsou velmi pěkně shrnuty klíčové druhy rostlin a živočichů a jak k nim přistupovat, především jaká je priorita sledování a zásahů.
Kategorie v seznamech jsou následující:
- BL1: maximální priorita pro sledování, mají velký dopad na biologickou rozmanitost, ohrožují lidského zdraví a majetky, nutná eradikace (vymýcení) za každých okolností;
- BL2: nutnost sledovat v určitých místech, zejm. ochranářsky cenných územích, ohrožení obyvatel je menší, ohrožení biodiverzity je však pořád vysoké, zásahy mají spíše regulativní povahu, v chráněných územích je nutné však stále eradikovat;
- BL3: druhy se spontánně šíří v krajině, ohrožení může být velké i malé, k opatřením i sledování se přistupuje individuálně, tzv. stratifikovanou metodou, sledování probíhá jen v případě zvýšeného šíření v daném území
- GL: podezřelé druhy, které se mohou kdykoliv začít šířit, výskyt je lokální, zpravidla není nutné provádět zásahy.
- WL: druhy, které se mohou do ČR potenciálně šířit.
Dalšími hledisky, která je nezbytná znát, je, zda se daný druh někde vyskytl, jeho zvýšený výskyt, rychlý výskyt. Zvláštním ukazatelem může být neúčinnost zásahů.
Jak probíhá mapování?
Vybereme si daný druh, které chceme mapovat. Dejme tomu klejicha hedvábná, která se začíná šířit po jižní Moravě. V prvé řadě musíme zjistit její status. Určitě bychom se neměli zaměřovat pouze na jeden zdroj, ale musíme je srovnávat.
Klejicha je v černém seznamu vedena v kategorii BL2. Dnes se autoři rozhodují, zda ji nepřidělit status BL1. Jednak z důvodu, co tropí na Moravě, jednak je uvedena v unijním seznamu jako jedna z nejhorších.
O šíření klejichy se dozvíme nejvíce i v tzv. nálezových databázích. To největší je Nálezová databáze ochrany přírody (NDOP), která má svou aplikaci BioLog. Další možností je Česká národní fytocenologická databáze prostřednictvím databáze Pladias, Faunistická databáze ČSO Avif, aplikace iNaturalist, Najdi.je, nebo PlantNet.
Můžeme se za klejichou nebo jiným invazním druhem vydat i „naslepo“. Vypadá to zcela nevinně. Budeme procházet krajinou, dokud nenarazíme na klejichu. Jakmile natrefíme na jednoho jedince, může být někde blízko i další rostlina. Bohužel je otázka, jestli to bude 10 m nebo 10 000 m. Proto se provádí síťové mapování a skutečně se chodí čtverec po čtverci a hledá se.
Ve chvíli, jak se dostaneme do chodu, jde mapování samo a postupně se nachází nová a nová ohniska. Stejně to může být u mnoha dalších druhů rostlin a živočichů. U rostlin je výhoda, že zůstávají na místě. U živočichů je to krapet horší. Například u ryb se musí udělat odlov nebo použít elektrický agregát, kterým se dočasně ryby omráčí.
Mapovat můžeme klasicky – po vlastních po zemi. Znamená to buď pěšky nebo autem. Velkým pomocníkem se v poslední době staly drony, kterými se dají nalétávat nepřístupné prostory. Větší plochy se dají řešit dálkovým průzkumem země – letecky, družicově, radarově nebo laserově. Živočichové se dají značkovat a mapovat pomocí telemetrie. V tomto směru doba pokročila a mapování/monitorování se stává často snazší. Bohužel přibývá druhů a ohnisek.
Se získanými daty se pak dále pracuje. Rozhodně nic nepadá do šuplíku. Tím nejvýznamnějším výstupem jsou mapové podklady (mapy, mapové vrstvy, souřadnice, metadata). Dalším zásadním podkladem je návrh likvidace.
Pokud se provádí mapování v dalších letech a zahrnuje se kupříkladu i účinnost zásahů nebo dynamika šíření, jedná se už o monitoring. Někdy též hovoříme o kontrolách. Například na Rezekvítku provádíme několik let kontrolu výskytu bolševníku v Brně.
Co můžu udělat já, obyčejný smrtelník?
V prvé řadě je dobré sledovat náš letošní seriál, kde každý měsíc představujeme jeden z těch horších invazních druhů. Popřípadě můžete projet některý ze seznamů anebo navštívit speciální stránku, která se věnuje invazním druhům.
Jakmile budete někde na výletě, procházce, vandru nebo jen tak budete bloumat městem a narazíte na nějaký podezřelý druh, zapište ho do jedné z výše uvedených aplikací (protože jsou vesměs všechny propojené, stačí použít pouze jednu z nich).
Nejste-li vlastníkem mobilního telefonu nebo počítače, můžete výskyt oznámit na nejbližším obecním úřadě. Ozvat se můžete také Rezekvítku, popřípadě jiné ochranářské skupině v místě. Díky řadě ohláškám jsme za mnoho let odhalili několik ohnisek, která jsme dokonce pomohli zlikvidovat.
Za váš osobní boj proti invazním druhům bude biodiverzita a ta naše, krásná, českomoravská krajina ráda.
Fotogalerie:
