Máme tu nový rok a další KomuNiku, která bude dále pokračovat. Tentokrát bych chtěl zhodnotit trochu letem světem loňský rok. Nechci ale psát, kolik jsme toho posekali, vyřezali, natož vysázeli. Rok 2023 shrnu prostřednictvím několika zajímavých nálezů, s kterými jsem se potkal.
Z čeho mám asi největší radost, je významný krajinný prvek Tribuna (patří do Bosonoh, ale blíže je to do Kohoutovic). Od roku 2021 tady pozoruji kvetoucí koniklece velkokvěté. Jejich početnost roste a každý rok se objeví nová sterilní růžice a zároveň zakvete nový trs. Vloni to bylo už pět trsů. Těší mě hlavně, že je to přirozený výskyt a semínka jsme tady nijak nevysévali. Jediné, co jsme udělali, byl výřez křovin.
Ještě větší radost mám z nálezu jednoho kvítku hlaváčku jarního právě na Tribuně. Ten jsem našel při hledání konikleců. Byla to jako rána z čistého nebe a nevěřil jsem vlastním očím. Kde se tu vzal, není jasné. Vedl jsem k tomu diskusi s několika botaniky, ale ani oni neví. Už teď se těším na jaro, co se na Tribuně bude dít.
U příležitosti hlaváčku jarního mám ještě dobrou zprávu. Na Velkém Horneku nabývá na síle původní, téměř vymřelý hlaváček. Už jsem o něm psal před časem. Loni to bylo tak tak, že málem zakvetl, ale nic z toho nebylo. Tady jsem opět v očekávání a mé první jarní kroky se vydají sem.
Ještě se vrátím ke koniklecům, přesně k lučnímu, který roste jako ten druhý na Kamenném vrchu. Každý rokem přibývají místa s jeho výskytem i jeho početnost. Přesně před deseti lety to vypadalo, že je na Kameňáku s koniklecem lučním amen. V západní části rostl poslední kvetoucí trs, který byl atakován psy. Provedená opatření vyšla. V roce 2023 jsem napočítal třicet kvetoucí trsů (tady už tedy nepočítám kolik je to květů). Objevila se nám dokonce i tři nová místa, kde kvete. U jedné nové lokality je nutné přiznat, že jde o námi vysazený semenáček, který jsme si nechali napěstovat Ing. Vinklerem. Je to ale neuvěřitelné, neboť k výsadbě došlo v roce 2022 a rok nato už zakvetl.
Krásným nálezem je sasanka lesní na Hádech. Dříve rostla v západním cípečku stepní části Planinky. I přes velké snahy o její záchranu, se nám její záchrana nepovedla. Při letošním trhání borytu barvířského jsem narazil na desítky sasanek přímo v lomu a přímo po cípkem. Jaký je původ této populace v etážovém lomu, zase nevíme, ale je to dobrá zpráva, že naděje neumírá.
Na Planince nám kromě několika druhů přibývá i kavyl, přesně kavyl Ivanův. Přesné záznamy o lokalizacích si nedělám, ale okometricky mohu říct, že těch oček s vlajícími vousy svatého Ivana je rok od roku více a více.
Když jsme u těch kavylů. Vloni jsme se pustili na Obřanské stráni do větších výřezů s cílem rozšířit kavylové stráňky. Abych měl představu, jak jsou na tom místní kavyly, vzal jsem je ztečí s botanickým klíčem v ruce jedné a lupou v ruce druhé. Pokud mě na slunci nechytla nějaká šalba, identifikoval jsem kavyl Ivanův, kavyl sličný a kavyl vláskovitý. Ostatní dva, které se v lokalitě také udávají – kavyl chlupatý a kavyl tenkolistý, jsem bohužel neidentifikoval.
V Želešicích ve zrekultivované části lomu na mě v létě čekalo překvapení v podobě mordovky (dříve zárazy) nachové, která má v červeném seznamu statut kriticky ohroženého druhu. Patrně se na místo dostala s mulčovaným senem, které jsme sem dovezli z VKP Tribuna, kde jsou mordovky dnes už hojné.
Loni jsem sledoval i další druhy – hadinec nachový, škardu panonskou, vstavač osmahlý, kosatce (nízký, různobarvý, trávovitý, sibiřský). Ale už jsme o nich psali nebo se o nich už dlouhodobě ví. Třeba se k péči o ně ještě někdy vrátím, protože jsou to všechno velmi specifické druhy.
Určitě není od věci, kdybychom zmínili něco o živočiších. Třeba o syslovi na Medláneckých kopcích nebo v Mohelnici, kde provádíme od roku 2020 přírodovědné průzkumy.
Uvedené příklady a zmínky mají jedno společné. Jsou to druhy, které jsme pomohli obnovit, posílit nebo přímo zachránit přímou péčí.
Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o Přírodu Rezekvítku
Fotogalerie:
