Velmi oblíbenou otázkou na náš úsek je: A co děláte v zimě? Jen pro pořádek, v zimě se nás naopak ptají, co dělá Rezekvítek v létě. Tazatelé mockrát nabývají dojmu, že máme v to či ono roční období dovolenou, prázdniny, urlaub, vakace, zkrátka volno.
Pracujeme celoročně, protože na chráněných územích je práce pořád hodně. V zimě řešíme kácení stromů a redukce křovin. Jednak je více času, jednak nehnízdí ptáci a jednak se stromy dají kácet tak, aniž by poničily půdu. Taky se dají snáze tahat větve po zemi a taky se líp pálí klest.
Přes sezónu čili v létě od června do konce října sečeme. Pár let zpátky jsme se zavázali k tomu, že se v hlavní sezóně budeme věnovat pouze sečení. Drobnou výjimku tvoří invazní druhy, které je potřeba likvidovat v přesný čas; takovým startovním měsícem je srpen. Jinak léto pro nás znamená sečení, hrabání, tahání plachet a odvážení.
Na co se nás už moc lidí neptá, je jaro a podzim. I tady máme celkem dost práce a jsme na roztrhání. V těchto dvou ročních obdobích sázíme stromy a keře, vyrábíme cedule a cedulky, vytváříme naučné stezky, hlídáme koniklece. Jaro je oproti podzimu volnější, na podzim je pestrý konglomerát všeho. Dělá se ožin, dosekávají se poslední stepní enklávy, pokračuje se s likvidací invazních dřevin anebo se kopou mokřady.
Jedinou dobou mezi psem a vlkem je květen. Už se nesází stromy, protože je už moc teplo, nekácí se, protože už začínají zpívat a hnízdit ptáci, neseče se, protože je tráva ještě nízká. Je to pro nás relativně poklidný čas, kdy se můžeme chystat na sečení. To máte: zkontrolovat křovinořezy, namazat hlavy, nabrousit nože, opravit startování, vyměnit svíčky, vyčistit filtr, seřídit motor, nastavit postroje, umýt přilby, nakout kosy, nabrousit srpy, dát dohromady hrábě, na hrábích zuby, narovnat vidle, přivrtat násady, zalátat plachty nebo koupit rovnou nové, doplnit náhradní díly do servisní bedny, přeskupit auto na sekací provoz, kontrolovat výšku trávy, seřezat pařezy, vyházet kamení z trávníků…
Než toto všechno uděláme, spadneme do kosící sezóny a už to jede. Utíká to rychle, stejně jako to uteklo letos. Nejednou se ochladí, napadne sníh, je listopad a prosinec jako teď a křovinořezy mizí zase do kouta. Ze svých míst na nás pomrkávají řetězové pily, klíny, lopatky, sapiny. S těmi pracujeme až do konce března, pak je sázecí duben a začíná o pár řádek výš zmíněný květen. Tak je to pořád dokola.
Naše práce je striktně, stejně jako mnoho dalších prací, řízena přírodou. V montovně můžete dělat v tropických dnech i v polárních nocích, pořád jste však vevnitř. My jsme venku, venku, kde to má své zákonitosti. A asi je to dobře, že tady je to pořád při starém.
O autorovi: Vilém Jurek je již řadu let vedoucím úseku Péče o Přírodu Rezekvítku. Rukama mu prošly desítky hektarů moravských stepí a stovky stromů. Potkáte ho v kanceláři, v terénu, na nějaké komisi či pracovní skupině.
Fotogalerie:
