Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima; v angličtině tree of heaven – nebeský strom) je listnatý strom z čeledi simarubovité (Simaroubaceae). Pochází z východní Číny a severního Vietnamu. Do Evropy byl dovezen v roce 1740. Na naše území se dostal až po roce 1800, kdy byl pěstován na Lednicku. Do konce 19. století zplaněl a stal se invazivním. Problematický není pajasan pouze v Evropě, velký problém s ním mají i v Severní Americe (když se občas podíváte na americký film, snadno identifikujete pajasan, např. seriál Black List).
Původně byl pajasan využíván jako okrasná dřevina i jako medonosná (podle sdělení několika včelařů med z pajasanu zapáchá a včely jsou z něj přiotrávené). Používal se také při ozeleňování kolem silnic nebo při rekultivacích. Počítalo se také s tím, že by mohl být zdrojem palivového dříví. V místě původu se odvar z kůry a listí pajasanu používá k léčbě úplavice a malárie (to je však nutné brát s rezervou, protože v těchto končinách běžně pojídají koňská kopyta a pije čerstvá netopýří krev).
Pajasan je vůbec nejnebezpečnější druh
V současnosti patří pajasan mezi nejhorší invazní druhy v Evropě a dřeviny vůbec. Proto je uvedený na tzv. unijním seznamu těch nejvíce nebezpečných druhů. Působí rozsáhlé škody nejen v chráněných územích, ale ničí stavby, komunikace, inženýrské sítě atd. Dokáže velmi dobře prorůst asfaltem, nemá ani problém si najít cestu v betonu.
Pajasan velmi rychle roste. V roce 2017 jsem dělal měření osamělého pajasanu u zastávky Tržní. Všiml jsem si prudkého nárůstu výšky sromku a začal s sebou nosit metr. Průměrný přírůst byl 5 cm za týden. Během 24 hodin se mi podařilo naměřit přírůst i 1 cm.
Dokáže plodit přibližně již kolem pátého roku. Jako správný invazní druh se vyznačuje masivní tvorbou semen. Na podzim je strom doslova obsypán. Semínko má na každou stranu křidélko, takže mohou dolétnout na poměrně velké vzdálenosti a dokáží se dostat všude. Až budete po zimě zametat balkon, dvůr či chodník, koukněte se na smetky. Široko daleko žádný pajasan, ale semínko se v prachu téměř vždycky najde.
Kromě generativního šíření se pajasan šíří kořenovými i pařezovými výmladky. Děje se tomu v případě narušení nebo poškození. Stačí při sečení švihnout vyčuhující kořeny a hned se spustí obranný mechanismus v podobě desítek až stovek výmladků. Totéž platí pro disturbance jako je oheň nebo kácení. Zvláště pak kácení bez jakéhokoliv ošetření proti výmladnosti je rizikové a naprosto bláhové.
Po zatuchlině, shnilých bramborách nebo myšině
Pajasan je jedovatý pro ostatní rostliny a brzdí jejich růst. To způsobuje látka ailanthon, která se přes listy a kořeny dostává do půdy. Pro herbivory (ovce, kozy, skot, koně) jsou kůra i listí nechutné a pajasanům se vyhýbají. Pro člověka je pajasan odpudivý, protože zapáchá po zatuchlině, shnilých bramborách nebo myšině. Nevábný odér se může projevit při zatopení pajasanovým dřívím v kamnech.
Likvidace pajasanu je složitá. Dnes už prakticky zabírají jen metody aplikace herbicidu. Stromy s průměrem nad 5 cm se navrtávají a do děr se aplikuje herbicid, menší průměry se loupou a do ran se vtírá opět herbicid. Drobné výmladky se stříkají na list. Likvidace pajasanu bez herbicidu je nereálná.
Experimentálně se v zahraničí používá biologický boj pomocí houby přeslenatky Verticillium nonalfalfae (přípravek nese název Ailantex). Do narušené kůry se aplikuje roztok se sporami přeslenatky. Houba prorůstá spletitým kořenovým systémem a postupně ničí nadzemní i podzemní orgány. Přirozeným škůdcem pajasanu je motýl martináč hedvábný (z kokonů této housenky se vyrábí hedvábí).
V Brně se s pajasanem potkáte téměř na každém kroku. Během cca tří let se rozjela velká invaze na Obřanské stráni. Na Hádech se pajasan šíří zespod. Dnes už masivní výskyt pod Kavkami je obrovský problém. Pomalu se tlačí na Kavky a je jen otázkou času, kdy zasáhne lom nebo Planinku. V lokalitě Kamenný vrch jsme zjistili už první jedince pod ulicí Travní, v zahrádkářské kolonii. V rezervaci naštěstí není. Vloni jsme zaznamenali semenáček na Medláneckém kopci. Když jsme předloni našli pajasan i na jedné světlině v PR Údolí Říčky, kde nikde v blízkosti není ani jeden pajasan, šlo si jen povzdechnout – kam čert nemůže, nastrčí pajasan.
Fotogalerie:
