Listopadová sněhová nadílka nás v celku překvapila. Avšak sníh nemusí být jen komplikací na silnicích, nástrojem pro sáňkování nebo materiálem pro koulování. Jedno pozitivum sněhu bych rád poodhalil v rámci rubriky "za-". Tentokrát to bude o zasněžení.
Už to mnohokrát padlo – luční biotopy zpravidla nesečeme najednou a celoplošně. Vždy necháváme alespoň nějaké kousíčky značky NEPOKOS. Když jsem před lety nastoupil na Rezekvítek, byl listopad. Kosící sezónu jsem nezažil. Přes zimu pak nasněžil metr sněhu. Na jaře, když slezl sníh, byl na Kamenném vrchu krásný trávníček jako vypasený a koniklecům se v takovém prostoru snadno vykukovalo.
Když jsem měl první sekací rok za sebou, měl jsem trošku strach, že už se nám nepovede tak krásný trávníček a koniklece to nebudou mít tak snadné jako loni. Jenže zasněžilo a když na jaře roztálo, byl jsem mile překvapen.
Sníh je neuvěřitelný v tom, že dokáže nepokosené části přimáčknout a uválet je. Postupným odtáváním se voda stává slabou žíravinou a pomáhá k rozpadu stařiny. V otevřených pláních, třeba na milovaných stepích je to přirozený jev, který pomáhá rok od roku obnovovat louky. Na jaro vzplanou jako Fénix.
Problém nastane, když sníh nebude. Louky, trávníky, meze, slaniska nebudou srovnané a vyčištěné. Není vyloučeno, že bude docházet k druhovým změnám. Biotopy budou možná směřovat tam, kam moc nechceme.
V případě suché zimy musíme přistupovat k alternativám. Možná je zimní pastva (není sníh, zvířata se mohou pást). Protože na Rezekvítku nemáme zvířátka, děláme alternativu alternativy. Tou je takzvaná zimní seč, při které plochy vyčistíme a uděláme prostor jarním efemérám.
Zasněžení ploch má své opodstatnění a je důležitou součástí přirozených ekosystémů. Zasněžení je proces, který stejně jako oheň z naší krajiny mizí. Z pohledu biodiverzity máme ohrožené a chráněné druhy a biotopy. Ale co ty procesy? Nakonec možná bude prvním zákonem chráněným fenoménem krajiny sníh.
Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o Přírodu Rezekvítku
Fotogalerie:
