Od teorie invazních druhů se dostávám k praxi. Kromě mapování a monitoringu (sledování) tu máme zásadní věc – likvidaci. Úplně na úvod musím říct zásadní pravidlo – zabýváme těmi nejhoršími druhy, které řešíme urgentně, pak těmi méně nebezpečnými. Nejlepší je k tomu využívat kategorie dle Černého, šedého a varovného seznamu nepůvodních druhů (Pergl et al. 2016). Znamená to, že dáme přednost bolševníku před likvidací zlatobýlu kanadského nebo norkovi před karasem. Dokonce akát můžeme i tolerovat, naopak přísná likvidace je nutné třeba v chráněných územích. Takovému přístupu, kdy neničíme vždycky, říkáme diferencovaný či stratifikovaný přístup.
Rozdělení likvidací
K samotná metoda likvidace je ožehavé téma. Každá metoda by měla být správně zacílena a hlavně by měla být účinná. Nejhorší je, když se volí vytloukání klínu klínem. Krásně je tato marná snaha popsána v povídce Jaroslava Haška: Aféra s křečkem. Avšak likvidaci invazních živočichů si nechme napříště a začneme u rostlin.
Metody a přístupy
K likvidaci invazních druhů existuje několik metodik. Ucelená metodika je Likvidace vybraných invazních druhů rostlin, kterou vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. V tuto chvíli se chystá aktualizace a brzy bude dostupná nová verze. Postupy likvidace jsou popsány v zásadách regulace. V roce 2022 vydal ČSOP ONYX přehledný letáček k likvidaci. Zatím nepublikovaný je materiál, který jsem sepsal a stále aktualizuji. V neposlední řadě bych rád zmínil Ochranářskou příručku, kterou píše Robert Stejskal ze Správy Národního parku Podyjí.
Kromě toho, že bychom měli třídit druhy podle jejich invazivnosti (psali jsem o tom v předminule), je důležitá růstová forma, která je dána délkou života rostliny a jejich orgánů. Ve zjednodušené verzi jsou tyto formy:
Růstová forma | Charakteristika | Příklad invazního druhu | Typ likvidace |
JEDNOLETÉ DRUHY | žijí jen jednu sezónu (jeden rok), kdy dojde k vyklíčení, vyrostení, zakvetení a vysemenění, rozmnožují se generativně pomocí semen | netýkavka žláznatá, ambrozie peřenolisté, turanka kanadská | mechanická |
VYTRVALÉ MONOKARPICKÉ NEKLONÁLNÍ DRUHY | nemají zdřevnatělé části, kvetou a rozmnožují se jednou za život, (poté zpravidla hynou, růst mohou i několik let v neplodném stavu) | bolševník velkolepý, bělotrn kulatohlavý, turan roční | mechanická, chemická |
VYTRVALÉ POLYKARPICKÉ NEKLONÁLNÍ DRUHY | rozmnožují se (tj. kvetou) víc než jednou za svůj život, nejsou zdřevnatělé, mohou žít mnoho let | lupina mnoholistá, líčidlo americké, rukevník východní | mechanická, chemická |
VYTRVALÉ KLONÁLNÍ DRUHY | rozmnožují se vegetativně přes orgány klonálního růstu (kořeny, stonky), dochází k odnožování a vytváření samostatných částí (ramet), které se mohou kvést a plodit (generativní rozmnožování) | zlatobýl kanadský, astřička novoanglická, křídlatky | mechanická, chemická |
DŘEVINY | primárně dřevnatí, různé podskupiny: keře, stromy, liány, mohou se rozmnožovat generativně i vegetativně (klonálně i obrůstáním narušení části). | pajasan žláznatý, trnovník akát, střemcha pozdní, kustovnice cizí | mechanická, chemická, mechanicko-chemická |
Typy likvidací
V posledním sloupečku tabulky výše uvádím tři typy likvidace – mechanická, chemická a kombinovaná mechanicko-chemická.
Do mechanických metod patří: sečení, vyrývání, vytrhávání, odstranění květenství a pastva (někdy se bere jako biologická metoda). Do chemických metod patří postřik herbicidu na list, potírání listů nebo injektování herbicidu do stonku. Mechanicko-chemické metody obsahují: kácení/uříznutí/ucvaknutí s následným zatření řezné plochy herbicidem, injektáž kmene s aplikací herbicidu do vytvořené díry, sloupání kůry kmene, natření vytvořené rány herbicidem, záseky speciální sekyrou.
V minulosti se používaly metody, které se hojně využívaly, ale jejich účinnost byl nízká a pracnost vysoká. Dalo by se to přirovnat k parním lokomotivám – táhly, byly krásné, ale spotřebovaly velké množství uhlí, měly spousty popela, potřeboval hektolitry vody a výkonnostně se nedaly měřit s motorovými a elektrickými lokomotivami. Kupříkladu kroužkování kmene je relativně účinná, ale sekat nebo dělat tangenciální řezy motorovou pilou je velmi náročné. Řez dřevin na vysoký pařez se taky neosvědčil, protože úspěšnost byla 50 : 50. Když se neaplikoval herbicid, docházelo i několik po pokácení k obrůstání pahýlu a každoroční vylamování nepomáhalo. Když se provedlo zatření vysokého pařezu, došlo k usmrcení pahýlu, ale probudily se kořenové výmladky (výstřelky). Dříve se dalo setkat i s tzv. igelitováním, kdy se očekávalo, že se pahýl udusí. Zkoušelo se i vypalování. Bohužel si leckdo neuvědomil, že mnoho druhů invazních rostlin jsou pyrofyty, které milují oheň a po požáru ještě více rostou nebo klíčí.
Často se setkávám s tím, že metody jsou špatně voleny. Každá rostlina má své „potřeby“ a strategie. Platí, že bychom měli v prvé řadě volit mechanické metody až pak chemické metody. Bohužel mnohé druhy umí odolávat mechanickému odstranění. Většinou se u nich projeví obranná reakce a reagují třeba masivním obrůstání.
Ještě jsem zapomněl na alternativu – biologickém metody. Tam můžeme počítat i pastvu. Někde má skvělé účinky. To se týká těch méně nebezpečných druhů. Třeba slovenští kolegové z Bratislavské ochranářské sdružení (BROZ) mají vycvičené ovečky a oslíky (somáre) k likvidaci zlatobýlů. BROZka také zkouší již několik let houbu Verticillium nonalfafae, která umí hubit pajasan žláznatý. Dokonce se roztok s názvem Ailantex od letoška prodává i v ČR.
Pár příkladů
Pár rad na závěr
Likvidace invazních rostlin není jednoduchá; sami uvidíte, že ještě horší jsou živočichové, o kterých se budeme bavit příště. Kdekdo přistupuje k likvidaci liknavě a myslí, že to je nějaká hračka, legrace nebo banalita. Už jsem měl možnost vidět, co dokážou invazní druhy a co se stane, když se zásah udělá špatně.
Jako totální nonsens vidím v nepoužívání herbicidů tam, kde je to nezbytné. Stejně tak případ, kdy se zbytečně stříká. Na pajasan se musí VŽDY s chemií, jinak to nejde. Naopak zlatobýly jdou krásně ničit trháním nebo sečí. Chce to ale svůj čas. U chemie je efekt takřka hned, u mechanických postupu to trvá.
Velký problém je odmítání herbicidů. Věřte, že kdybych je nemusel používat, tak je nepoužívám. Z praktického hlediska: smrdí, lepí a jsou drahé. Zvláštní kategorií je odmítání určité účinné látky. Záměrně její název vynechám. Z praktického hlediska ji používáme proto, že je levná, účinná a hlavně za pár týdnů na vypálené místo se vrací vegetace. U jiných prostředků bojujeme s neúčinností, extrémní drahotou a totálním umrtvením ošetření plochy na několik let. Navíc, jiné účinné látky jsou stejně podezřelé z karcinogenity jako prvně zmíněná látky. Inu, vyber si.
Účinnost také souvisí s množstvím dávek. U první látky, kterou nejčastěji používáme, je výsledek s úspěšností 90–100 %. Kdežto u jiných látek je to 40–50 %. V případně nezdaru musíme aplikovat znova. Čili dvojnásobná kontaminace ošetřeného místa.
Občas se vyrojí novinky na poli biologických prostředků, například na bázi kyselina pelargonové, výluhu z feferonek nebo derivátu z kokosového oleje. Jsou to ale výstřely do tmy. Mohou třeba fungovat nacitlivé plevele, ale na invazních druhy jsou krátké.
Patrně nejhorší je na tom to, že nejúčinnější látku je tendence zakázat. Ale rozhodně plakat nebudeme nad rozlitým mlékem; jen s úctou vzpomínat, možná občas zapálíme svíčku. Vždy se ale najde náhrada. Je však otázka, jestli bude tak bezpečná s poměrně rychlým poločasem rozpadu? Namísto toho, jak regulovat používání, budeme zakazovat a vytloukat klín klínem, což je u invazek to nejhorší.