V březnové KomuNice jsem vás seznámil s problémem přehršle sena, které každoročně zpracujeme a z téměř poloviny nevyužijeme. V dubnovém zamyšlení chci navrhnout řešení, jak by se dal zmírnit objem sena.
Jen připomínám z minula. Rezekvítek v roce 2022 nakosil, respektive shrabal a sklidil 51,8 tun sena. Přibližně 47 % se ponechalo na místě nebo spálilo. Ostatní část byla zkompostována nebo udána chovatelům koz (od minula jsme zjistili, že naši farmáři jsou ze 100 % kozí).
Řešením by bylo, odvážet více sena chovatelům. Jenže to má svá úskalí. Seno musí být čisťounké – bez stařiny, jedovatějších druhů, kamenů, klacků, výmladků, seno musí být hlavně usušeno, a aby nezatuchalo, nezapáchalo, nebylo promočené, zaplesnivělé nebo paradoxně přesušené. Chovatelé preferují balíkované seno.
Pokud by ho měli zaplatit, budou chtít kvalitu za rozumnou cenu. Celou polemiku jsem probíral za dobu působení na Rezekvítku asi tucetkrát. Řešení jsou, ale nebudou z těch levnějších. Navíc zaberou více času než likvidace sena, které můžeme hodit do zmole.
Systém(ová) řešení
Na problém velkého množství sena se podle mého musí už na začátku, v samotném zrodu myšlenek, ještě než nalijme benzín do křoviňáku či sekačky. Na stole je revitalizace celého přístupu údržby travino-bylinných systému napříč republikou. Aplikace je nutné především v sektoru ochrany přírody.
Možnosti jsou následující:
1. Můžeme zmenšit plochu kosení na úkor sečených a nesečených ploch. Často, když se podívám na letecké snímky, sleduji, že ač se držíme toho, že sečeme 80 %, ve výsledku pokosíme mnohdy více, než ponecháváme - jsme holt poctiví. V tomto případě může platit pravidlo – sečeme partie s problematickými druhy, části, kde je hodně stařiny, a to bohatě stačí.
2. Možností je zavádění druhých sečí. Běžně začínáme se sečením až v červnu, kdy mnohé trávy jdou do maxima a dosahují největšího objemu. Pokud by se posekalo (samozřejmě mozaikově, např. pomocí průseků) už v polovině května, bude objem o něco menší; dejme tomu poloviční. Po čase, třeba za měsíc, dva, tři, nebo na podzim se jarně sečená plocha znovu překosí. Zatím tento systém pomalu rozjíždíme. Uvidíme, jak nám to letos zafunguje.
3. Potenciál má pastva. Ovce, kozy, ale i oslíci či velcí býložravci jako zubr a exmoorský koník mají zaručené blahodárné účinky na lokality. Pastvu je však potřeba rozumně nastavit, mít dobrého pastevce, klidné a poslušné stádo. Trošku je problém s pastevci, kterých je jako šafránu. Koníci, poníci a pratuři jsou skvělí, ale třeba na rezekvítkové lokality se nehodí, protože tahle ta zvířátka potřebují prostor minimálně 30 ha.
4. Bezesporu je velká příležitost v řízeném vypalování. Správně načasované vypalování může být dokonalým nástrojem údržby stepních lokalit. O tom jsem více pojednal v časopise Veronica ve článku Oheň jako nástroj prevence a údržby krajiny.
5. Alternativou je kombinace výše uvedený zásahů zvaná managementový mixér. Daná plocha se poseče ve výsledku jen z 25 %, ostatní plošky jsou přepaseny, vypáleny nebo ponechány bez zásahu na další rok. Názorný příklad je zobrazen ve schématu. Pozn. do mixéru můžeme vhodit i zásahy jako narušování drnu (orba, podmítka, tank), stržení drnu, lámaní klasů nožovým válcem apod.
6. Protože sena bude ve výsledku jen čtvrtina, bude čas i prostor připravit chovatelům seno. Variantou je také výroba biouhlu. Pokud se mohou pro výrobu biouhle pálit kosti, proč by nešlo pálit i seno? Příležitostí jsou bioplynové stanice, kde lze seno taktéž zužitkovat. Ani stéblo nazmar!
Sečení luk v chráněných územích, kde je převážná část prací prováděna ručně, popř. ruční technikou je pro nás skutečně náročná – ať už z pohledu financí, tak lidských zdrojů nebo opravdu velkého množství sena. Proto kosení vidím čím dál více jako spíše neudržitelné. Proč spíše? Protože sečení pořád je a bude jediným řešením údržby cenných bezlesých biotopů. Kosení je nenahraditelné, leč se musí řešit jinak.
Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o Přírodu Rezekvítku
Fotogalerie:
