Střecha, která je částečně nebo zcela pokrytá vegetací a půdou či jiným substrátem (kačírkem, mulčem apod.).
Zelené střechy mají hlubokou tradici. Jejich kořeny sahají do Skandinávie, kde byly využívány zejména jako ochrana – v zimě před přírodními živly, v létě před teplem. Můžeme se ale podívat i hlouběji do historie, do období Mezopotámie, a narazíme na Babylonské visuté zahrady princezny Semiramis. Ty byly rovněž svým způsobem střešními zahradami vybudovanými za pomocí keramické hlíny a asfaltu.
Podle nosnosti střechy, mocnosti substrátu a náročnosti na údržbu rozlišujeme intenzivní a extenzivní zelené střechy.
Zelená střecha může být součástí altánku, zahradního domečku, garáže nebo třeba boudy na nářadí. Kromě pěkného vzhledu mají zelené střechy řadu výhod:
Již 5% zatravnění střech ve městě je pro životní prostředí nezanedbatelným klimatickým přínosem. Navíc mohou být na pohled velmi atraktivní, pohled do zeleně uklidňuje a zlepšuje náladu.
Zelené střechy přitahují ptáky, včely, motýly, kteří se vyskytují v městském prostředí. Vytvářejí pro ně příznivé životní prostředí, čímž částečně tlumí negativní dopady zástavby na úkor zeleně. Zvyšují biologickou rozmanitost ve městech a propojení města s přírodou.