Setkal jsem se s nemilou věcí. Bylo mi vyčteno, že v úseku Péče o přírodu jezdíme moc autem. Při obhajobě nezabral ani argument, že auto potřebujeme na přepravu na chráněná území. Ne, nesmíš, jedině pěšky, městskou hromadnou nebo na kole.
Chápu, že má řada lidských činností své limity. Je třeba opravdu nesmysl, když má někdo práci pět minut pěšky od domu a jezdí tam autem. To je už zhýralost. Ale vyčítat nám, že moc jezdíme autem, je naprosto liché.
Do terénu jezdíme autem, protože si s sebou vozíme křovinořezy, přilby, postroje, benzín, servisní bednu, náhradní díly, hrábě, vidle, plachty, rýč, lékárničku a tak dále. Toto všechno by nešlo utáhnout v rukou nebo jet s tím vším na kole. Navíc v MHD, a o tom jsme se už přesvědčili, nejde vozit větší nebo ostré předměty, pohonné hmoty, není možné taky znečišťovat dopravní prostředky, protože z plachet, na kterých taháme seno, vypadávají semínka, plevy, pluchy, stébla, stonky a různý výmět.
Vozit to na tragači by samozřejmě šlo, nežli bychom se ale dostali na Kamenný vrch, Medlánecké kopce nebo takové Stepní stráně u Komořan, neuděláme v terénu vůbec nic. Ano, dříve to šlo, jezdilo se povozy taženými koňmi. Nebo se chodilo opravdu pěšky. Jenže oni ti naši předkové měli svá políčka a záhumenky blízko svého bydliště. Nepotřebovali se táhnout přes celé Brno nebo dlouhé Šumice. Navíc měli odhad, uvažovali tak, že cesta tam a zpět nesmí zabrat více než samotná práce.
Kdyby měli naši předci tažení koňmi možnost jezdit auty na své polnosti, budou dozajista jezdit auty a basta. On je to jakýsi vývoj, který nezastavíme. Člověk si rád ulehčuje. Nesmí si však ulehčovat až moc. Vývoj by měl být i v případě hospodaření v krajině trvale udržitelný.
Fotogalerie:
