KomuNika - Koniklecový chodníček

aneb Jak to bylo doopravdy

Lávka na Kamenném vrchu je dokončena a zkolaudována. Od prvních okamžiků však vzbuzuje emoce – dobré ale i ty negativní. Potýkáme se i s řadou dezinformací a zavádějících faktů. Proto jsem se rozhodl sepsat v rámci KomuNiky několik postřehů, které snad uvedou chodník na správnou míru.

V úvodu bych ještě rád zmínil něco k terminologii. Původně měl projekt název: Koniklecový chodníček na Kamenném vrchu. Ale několikrát jsem se setkal, že mi někdo řekl pan Chodníček. To mi tu zdrobnělinu zprotivilo. Při stavbě někdo řekl, že je to lávka. To mi bylo mnohem sympatičtější, takže alternativou názvu, je i slovo lávka.

Proč vlastně chodník vznikl

Už jsem to zmiňovali mnohokrát, ale opakování je matkou moudrosti. V části, kudy chodí reálně nejvíce lidí docházelo k plíživému rozšiřování původní cestičky. Když jsem v roce 2009 začínal na Rezekvítku, měla cesta ne více jak půl metru. Postupně se rozšířila místy až na 3 m (měřeno dodatečně v únoru 2024). V momentě, kdy zapršelo, což bývá v době konikleců běžné, se stala cestička blátivou uličkou. Aby se chodci i lidé s kočárky vyhnuli blátu, chodili po nerozbředlé části – bohužel rovnou po zákonem chráněných koniklecích. Každý rok se cestička posunovala a posouvala. Docházelo k erozní činnosti. Největší nápor jsme zažili v době covidové pandemie, kdy došlo k takovému vyšlapání, že se cestička rozšířila během dvou týdnů o více jak metr. Statistika následně ukázala, že trasa v inkriminovaném úseku se může rozšiřovat přibližně až o 0,5 m ročně.

Dlouho jsme rozmýšleli, jaké udělat opatření. Dřevěné zábrany, pásky, hlídky jsme po zkušenostech shledali jako neúčinné nebo trvale neudržitelné. Nereálné bylo také ponechání stavu bez zásahu. Řešením po všech úvahách byla vždy nějaká lávka, ochoz nebo povalový chodník. Velkou inspirací nám byly chodníky v Chlébském údolí, které tady chrání bledule jarní. Hlavním cílem vybudování chodníku bylo tedy zamezení sešlapu a zároveň koncentrace lidí na jedno bezpečné místo.

Cedule, pásky, hlídky

Při kritice chodníku jsem se setkal s argumenty, že to šlo řešit jinak. Padaly tyto návrhy: pásky, hlídání, dřevěné zábrany, kameny, hraničníky atd. Věřte, že jsme vyzkoušeli nespočet variant. Všechny byly buď zbytečné nebo velmi složité a nesnadné.

Dřevěné zábrany jsme nainstalovali na několika místech. Spíš se jednalo o usměrnění pohybu v rezervaci a uzavření cestiček, které nově vznikaly. Více jak polovinu zábran lidé nerespektovali a obcházeli je. Nepomohly ani cedulky umístěné na zábranách. Stejně tak to bylo s kameny nebo sloupky (dřevěnými, železnými, plastovými), které zvesela návštěvnicí překračovali nebo je rovnou ničili. 

Co se nám reálně osvědčilo, byly bezpečnostní, červeno-bílé pásky a koniklecové hlídky. Jenže taková legrace stojí ročně 150–200 000 Kč, které jsme museli získávat horko těžko z veřejné sbírky či darů. Často to bylo ale z vlastního rozpočtu Rezekvítku a dobrovolnických sil.

Když jsme nainstalovali pásky umístěné na kovových tyčkách, začala velká kritika, že pásky jsou nevkusné, že je to zbytečný plast atd. To by asi nebyl problém a na kritiky jsme už zvyklí. Jenže pásky jsme museli jednou až dvakrát za den opravovat. Důvodem byly návštěvníci ale i vítr, který pásky často trhal. A ačkoliv pásky byly, stejně je lidé v mnohých případech nerespektovali a vstupovali za ně.

Koniklecové hlídky jsme ustanovili v letech 2021–2023. Jednalo se o obnovení hlídek z přelomu 80. a 90. let 20. století. Jenže všechno je o lidech a hlídky nebyly výjimkou. Hlídkařů bylo nedostatek, ačkoliv byly placené ve formě brigád. Častá byla velká fluktuace lidí, kteří ukončili hlídkování hned po prvním dnu. Řešili jsme častokrát slovní urážky, sprosté nadávky, dokonce i fyzické napadení. V posledním roce jsme už nesehnali dostatek lidí a hlídky byly velmi slabě zastoupené. Zůstávali opravdu jen ti otrlí.

Zvláštní kapitolou byly, jsou a budu cedule a různé cedulky. Ty jsou spíše opatřením, aby se neřeklo. Prozkoušeli jsme prosebné texty, restriktivní výzvy, další rok to byla vlídná sdělení, pak to byly opět zákazy. Bylo prakticky jedno, jestli je to přísný nebo benevolentní vzkaz. Pokaždé část cedulek zmizela, některé byly poničeny a vesměs všechny ignorovány. Na jedné z posledních cedulí jsme měli prosbu, ať lidé nejezdí s kočárky do nejvíce frekventovaného úseku. Samozřejmě to nikdo nerespektoval. Koncem února letošního roku jsme tuto cedulku slavnostně odstranili, neboť už nedávala smysl. V nejvytíženějším úseku vede dřevěná lávka a kočárky ale také invalidní vozíky už tudy mohou bez problémů jezdit.

Sešlap, sešlap, sešlap

Často se poukazuje, že přece ten sešlap není tak dramatický, aby vznikla taková zbytečnost jako dřevěný chodník. Ve zprávě z Monitoringu koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) v zvláště chráněném území přírodní rezervace Kamenný vrch k. ú. Nový Lískovecz z roku 2021, kterou vypracoval doc. Lubomír Tichý se uvádí: ...došlo k velkému poškození porostů v okolí cestní sítě... vegetace v jejich okolí se rozlohou zdvoj- až ztrojnásobila... odhadem je postiženo větší návštěvností 3–5 tisíc rostlin. Koniklece bohužel často rostou u samých okrajů cestiček, dokonce i v cestičkách. Po větším náporu návštěvníků zůstávají trsy nemilosrdně rozšlapány a už se nikdy neobnoví.

Občasný sešlap koniklece dokonce vyžadují. Proto se někdy provádí umělé narušování drnu včetně Kamenného vrchu. Je důležité, aby sešlap byl koordinovaný (řízený). V momentě, kdy vyjdou do rezervace tisíce lidí, začne být sešlap obrovský a neřízený. Vznikají nové cesty, původní trasy se rozšiřují. Zpřístupněné partie jsou bez servítků využívány jako místa pro pikniky nebo jen tak ležení si mezi konikleci.

Obava vzniká, že kompletně zamezíme sešlapu v celé rezervaci a nebude zde prostor pro druhy, které narušování vyžadují. Bohužel vznikla mylná informace, že lávka je umístěna na všech cestičkách. Proto jsem zadal do mapové aplikace, aby mi spočítala délku všech vyšlapaných cestiček v oplocené části. Vyšlo číslo 4 175 m celkových cest. Pokud je délka lávky 230 m, vychází, že chodník zaujímá pouze 5,5 % z celkové části území. Zbytek cest je nechán napospas a může se zde zvesela šlapat.

O dalších lávkách nebo chodnících v tuto chvíli neuvažujeme. Musíme počkat, jak se nově postavená lávky osvědčí. Třeba nás díky tomu napadne něco nového a lepšího. Ostatně lávka taky vyvstala z neudržitelnosti dříve používaných opatřeních.

Koniklece, koniklece atd.

Zaslechl jsem, že kvůli koniklecům, kterých je stejně v rezervaci už tak moc, jsme stavbou chodníku zničili rezervaci. Jenže bez těch konikleců velkokvětých by Kamenný vrch nebyl tím unikátem. Prakticky se jedná o vlajkový druh, díky kterému můžeme nastavit ochranu jiných druhů, které se v území vyskytují. Je to třeba koniklec luční, lilie zlatohlavá, pestrokřídlec podražcový nebo zelenáček průsvitný, okáč meduňkový, modrásek jetelový, druhy, které jsou uvedeny nově v Nálezové databázi ochrany přírody ČR.

K počtu konikleců velkokvětých uvádí zpráva z roku 2021 toto: Současný zaznamenaný stav 63 391 kvetoucích rostlin koniklece velkokvětého na lokalitě Kamenný vrch v roce 2021 je v porovnání se situací před pěti lety určitým zlepšením. V roce 2016 zde bylo zaregistrováno pouze 51 427 jedinců, tedy asi o 20 % méně než v roce 2009, kdy bylo zjištěno celkem 65 700 jedinců. Což je zase o něco více než v letech 2005 (62 300) a 2006 (64 700). S výjimkou roku 2016 se zdá, že populace je stále poměrně stabilní.

Koniklece z celkové pohledu nijak rapidně nepřibývají a ani nemizí. Mé dlouhodobé sledování ukazuje zásadní fakt. Tam, kde postupně uvolňujeme dřeviny pro podporu i obnovu stepních trávníků se po čase objevují nové trsy. Naopak v místech, kde je sešlap intenzivní, koniklece mizí. Tím je trasa, kde se nově nachází lávka nebo vyvýšenina v jižní části, kde v minulosti byly doslova koberce, dnes tam stěží najdeme pár trsů.

Velmi nás ale mrzí, když býváme nařčeni, že řešíme jen koniklece. Možná je to tím, že se mediální zájem zúžil na ten velkokvětý koniklec, možná naše další činnosti málo prezentujeme. Věřte, že v našem zájmu jsou i další druhy. Stačí se podívat do plánu péče, kterým se řídíme a postupujeme podle něj. V něm jsou obsaženy i další druhy rostlin a živočichů, které chráníme. Dokonce uplatňujeme zásahy spojené s narušením půdního povrchu či vypalování.

Kdo to financuje?

Velmi, ale velmi zcestným se stalo, že kvůli chodníku bereme peníze z ochrany přírody, které by měly být určeny někde jinde. Když jsme přišli s myšlenkou lávky, hledali jsme zdroj, z čeho bychom jako neziskovka mohli takové opatření zafinancovat. První odhady byly dva miliony korun (nakonec se cena vyšplhala na 4 miliony). Jenže nikdo nevěděl, kde žádat. Pokud bychom šli do operačních projektů, nedostaneme tolik financí a část si budeme muset dofinancovat. Z darů nebo mimořádných dotací bychom na dva natož čtyři miliony nedosáhli. Nakonec nám kdosi poradil participativní rozpočet města Brna zvaný Dáme na Vás.

Tyto peníze jdou přímo z rozpočtu města Brna. Nikde se kvůli tomu nekrátí peníze na péči o přírodu. Jsou to naprosto oddělené peníze, často určené na komunitní projekty jako stavba hřišť, ozelenění koutu v ulici nebo označení zastávek MHD. Pokud bychom nečerpali na chodník, peníze se rozplynou v jiných participativních projektech. Péče o přírodu, chráněná území a krajinu mají své dotační tituly.

K tomuto si ještě dovolím, že Rezekvítek je jednou z neziskových organizací, která celorepublikově bojuje za lepší financování ochrany přírody. Zasedáme v odborných skupinách, účastníme se kulatých stolů. Naše paní ředitelka dokonce o problému promluvila o problémech s financemi v reportáži Ochranu přírody platí z vlastních úspor. Neziskovkám chybí peníze, opustit už musely desítky lokalit. Jsme asi ti poslední, kteří by upřednostnili neúčelné projekty typu stopadesátých návštěvních center a naučných tabulí před tvrdou ochranou přírody.

Na závěr už jen telegraficky

Další otázky a odpovědi by tento text možná zdvojnásobily. Proto na závěr okomentuji jen některé drobky, které se tu a tam vyskytly.

Pod chodníkem teď už nic neporoste – ono v místech, kde teď lávka stojí už nic nerostlo, protože trasa byla vyšlapána až na kámen. Naopak lze očekávat, že zmírněním sešlapu se vegetace bude objevovat. Zda to bude ta původní nebo plevelná, nevíme, sami jsme v očekávání. Podle toho pak nastavíme i samotný management, např. ruční trhání.

Mohli byste odklonit návštěvníky na jiné lokality – odklonit příliv návštěvníků z Kamenného vrchu je utopie. Další velká území (Stránská skála, Hády, Medlánecké kopce) jsou už nyní pod velkým náporem, a i tady dochází k velkému ničení konikleců. Menší územíčka s konikleci dávat všanc je rizikové a zbytečně bychom odsoudili území k zániku.

Tak Kamenný vrch uzavřete – uzavření rezervace není jednoduché. Právně by se muselo jednat o vyhlášku obecné povahy. Horší by byla ale proveditelnost a vymahatelnost. Území by se muselo neprodyšně uzavřít a musely zde působit nepřetržité policejní hlídky. Stačí se ale podívat, jak je (ne)řešen volný pohyb psů v rezervaci nebo kontroly policie v době kvetení konikleců. Tudíž je tato možnost nemožná.

Na lokalitě zas taková návštěvnost není, aby vznikal takový chodník – bohužel takový omyl může napsat jen ten, kdo v době kvetení konikleců nikdy nebyl. Doslova atak území je nevídaný a pohybuje se i v počtech stovek až tisíců lidí za den.

Je to naprosto umělý prvek v rezervaci, který narušil přirozenost území – území bylo zbaveno přirozenosti už začátkem 80. let 20. století. Nejdříve tu jezdila auta a rezervace se stala skládkou. Proti tomu byl vybudován železný plot kolem části území. Z jižní části se tu protlačily panelové domy. Nejbližší panelák je od hranice rezervace vzdálen pouhých 20 m. Tím ale neospravedlňujeme, že další stavba už nemůže více území pokazit. Bylo by jednoduché nic nestavět, ale to by nemohly chodit do rezervace ony davy. Byli jsme u návrhu stezky, kdy se projektovala ta nejúspornější varianta, která byla možná. Maximálně se šetřil krajinný ráz i zábor plochy.

Je to hurá akce, ničím nepodložená, o které nikdo nic nevěděl. –  o záměru informovala media už od roku 2021. O postupu příprav i realizaci se informovalo průběžně až do dnes. Vycházeli jsme s naměřených dat jak o počtu zničených konikleců, tak o rozšiřování stezky. Chodník prošel stavební řízením, vyjádřením krajského úřadu, městské části Brno-Nový Lískovec. Projekt zpracoval atelier Happy Landscape, o realizaci se postaral Veřejná zeleň města Brna. Hurá akce to zcela určitě nebyla.

Držím vám palce, aby to zafungovalo, kdo se nikdy o žádnou přírodní lokalitu dlouhodobě nestaral, neví, co to v dnešní době obnáší. – jsme rádi, že se ve směsi různých názorů objevil i jeden pozitivní, který nám všem udělal radost.

Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o Přírodu Rezekvítku

Fotogalerie: