V České republice se vyskytuje řada nepůvodních druhů ryb a několik z nich je klasifikováno jako invazní. V tomto článku si představíme dva druhy, které toho mají mnoho společného. Oba patří mezi kaprovité ryby, pocházejí z východní Asie a často byly šířeny s plůdkem tržních druhů kaprovitých ryb. Oba jsou to velmi odolné druhy se silným invazním potenciálem. Střevlička i karas stříbřitý též dokážou určitým způsobem parazitovat na jiných rybách. U obou druhů je vrchol invaze na našem území již pravděpodobně za námi a teď probíhá určitá stabilizace populací. Jejich negativní působení však stále přetrvává.
Střevlička východní (Pseudorasbora parva) je malá ryba dorůstající velikosti kolem 10 cm. U mladších jedinců bývá přítomen tmavý podélný pruh na bocích těla, u starších ryb se vytrácí. Na naše území se střevlička dostala jako nechtěná přísada v importovaném plůdku tolstolobika a amura na počátku 80. let 20. století. Dnes ji můžeme nalézt prakticky na celém území ČR. Střevlička je kromě jiného zajímavá svým způsobem rozmnožování. Samičky lepí jikry na různé předměty a samečci je pak chrání až do vykulení potěru. Negativní vliv střevličky spočívá např. v potravní konkurenci menším druhům původních ryb, či plůdku těch větších. Hodně je v tomto ohledu zmiňována především slunka obecná. Střevlička jí konkuruje přímo, přenáší na ní parazita Sphaerothecum destruens a je zde i riziko křížení těchto dvou druhů (v laboratorních podmínkách bylo potvrzeno, plůdek však nebyl dlouhodobě životaschopný). U střevličky byl zaznamenán též příležitostný parazitismus, kdy okusuje větším rybám ochrannou slizovou vrstvu, což může následně vést k zaplísnění. Zmiňován je také predační tlak na vodní plže.
Karas stříbřitý (Carassius gibelio) je ryba s poměrně komplikovanou taxonomií a bývá uváděn i pod jinými vědeckými názvy. Může dorůst délky až půl metru, většinou však bývá výrazně menší. Je velmi podobný původnímu karasovi obecnému. Na naše území pronikl karas stříbřitý kolem roku 1975 povodím Dunaje z maďarské populace vzniklé v roce 1954. Dále pak byl opakovaně vysazován záměrně i nechtěně jakožto přísada v násadách kapra. Dnes se vyskytuje takřka v celé republice. Populace karase stříbřitého na území ČR byla zpočátku tvořena převážně samicemi, které sexuálně parazitovaly na samcích jiných druhů kaprovitých ryb. Při tomto jevu zvaném gynogeneze slouží mlíčí příbuzných druhů pouze k nastartování vývoje jiker, z kterých se líhnou genetické kopie svých matek. Dochází však i ke křížení s příbuznými druhy, výskytu jedinců se zmoženými sadami chromozomů a situace je komplikována též šířením blízce příbuzných taxonů jako je karas zlatý, či karas ginbuna. Nejhůře je z našich druhů přítomností nepůvodních karasů zasažen karas obecný, jak přímou konkurencí, tak hybridizací. Nadšeni z přítomnosti karase stříbřitého nebývají ani rybáři, neboť konkuruje kaprovi.
Omezování invazních druhů ryb může být teoreticky jednoduché, pokud jde o nějakou menší vodní plochu, kterou lze vypustit. Střevlička i karas jsou však velmi odolné ryby schopné přežít i v malé přehřáté bahnité louži. Musí tedy dojít k úplnému vyschnutí, případně se používá vápnění. Při vypouštění rybníka pak ryby často proniknou dále po toku. V tekoucích vodách a vodních plochách, které nelze vypustit, může pomoci vysazovaní dravých druhů ryb. V souvislosti s nedávnou debatou ohledně používání živých nástražních rybek je pak kromě etických problémů potřeba zmínit i možné šíření invazních druhů. Všeobecným nešvarem je u nás také snaha zarybňovat sebemenší tůňky, které slouží k rozmnožování obojživelníků a přítomnost ryb v nich není žádoucí. Stejně jako u raků bychom ani ve snaze o záchranu ryb z vysychajících vodních ploch, či toků neměli přemisťovat ryby, u nichž nemáme jistotu, že se nejedná o invazní druh.
Fotogalerie:
